Sobota 14. Prosinec 2019
Home / veřejné zakázky / Baxa ca NSS k žalobě proti nečinnosti

Baxa ca NSS k žalobě proti nečinnosti

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS) vydal sjednocující stanovisko v tom smyslu, že před podáním žaloby na nečinnost správního orgánu je vždy nutné vyčerpat prostředek ochrany proti nečinnosti u nadřízeného orgánu. A to i v případě, kdy nečinným je ústřední správní úřad, jenž nadřízený orgán nemá. Stanovisko NSS není nijak překvapující, neboť je odrazem veskrze formálního přístupu české justice k posuzované problematice. Mnohem zajímavější je odlišné stanovisko předsedy rozšířeného senátu NSS Josefa Baxy, z nějž je cítit zdravý rozum.

Dosud k této otázce přistupovaly soudy různě. Například Krajský soud v Brně, který přezkoumává rozhodnutí ÚOHS ve věcech veřejných zakázek, projednával žaloby proti jeho nečinnosti, aniž trval na předchozím uplatnění opatření proti nečinnosti u předsedy ÚOHS. Tento postup byl zcela namístě, protože si lze stěží představit, že by předseda úřadu nařídil jednat de facto sám sobě. Taková žádost byla předem odsouzena k nezdaru a pouze zdržovala průběh správního řízení.

Do budoucna tomu bude jinak. NSS došel k závěru, že je systémově nutné trvat na vyčerpání prostředků ochrany podle § 80 správního řádu vždy, i když je nečinným ústřední správní úřad nebo jeho vedoucí. Za existence lhůt, jimiž je správní orgán i při realizaci opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu vázán, a v souladu s argumentací respektující logiku právní úpravy se zmíněné vyčerpání prostředků ochrany jeví racionální a nikoliv na první pohled šikanózní podmínkou pro přístup k soudu.

Proti shora citovanému názoru se v odlišném stanovisku vymezil předseda senátu Josef Baxa. Logicky a přímočaře dospěl k závěru, že vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti podle § 80 odst. 3  správního řádu by nemělo být podmínkou řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti podle § 79 s. ř. s. v případě, že k rozhodnutí ve věci je příslušný ústřední správní úřad. Podle něj je opatření proti nečinnosti především projevem dozorové funkce nadřízených orgánů, které jsou personálně a institucionálně odděleny a vykonávají vlastní úřední činnost. Jde o prostředek, jak donutit zvnějšku (a shora) nečinný správní orgán k činnosti. Pokud nadřízený orgán neexistuje, je návrh na opatření proti nečinnosti ryze samoúčelným úkonem a požadavek na jeho uplatnění přílišným formalismem, jenž odporuje povaze soudní ochrany před nečinností.

V případě ústředních správních úřadů, které nadřízený správní orgán nemají, by žádost o opatření proti nečinnosti k vedoucímu tohoto úřadu (ministrovi) nedostálo svého smyslu, neboť by o něm rozhodoval sám orgán, který je nečinný. Připomínalo by to tak situaci v historické paralele známou jako stěžovat si na Godunova přímo u Godunova.

Josef Baxa, předseda rozšířeného senátu NSS

Odlišné stanovisko uplatnili rovněž další dva soudci Petr Průcha a Jaroslav Vlašín, kteří trvají na vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti podle správního řádu pouze tehdy, vystupují-li správní orgány jako ti, kdo rozhodují v prvním stupni, a reálně existuje jim nadřízený správní orgán. Stanovisko tak prošlo těsným skóre 4:3.

NSS k opatření proti nečinnosti

Autor Martin Kovařík

Martin Kovařík
Partnerem INDOC od roku 2002, ve veřejných zakázkách od roku 1997. Praxi zahájil ve státní správě, kde přezkoumával postupy zadavatelů veřejných zakázek. Také díky tomu se specializuje především na zadávací proces a obranu proti nepravostem ze strany zadavatelů. Krok za krokem provádí klienty úskalími jednotlivých tendrů tak, aby jejich nabídky měly co největší šanci na úspěch. Jeho doménou je argumentace, zejména tam, kde je nutné obhájit pozici klienta v zadávacím řízení. Absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze.