Pondělí 23. Říjen 2017
Home / důležité / Drtit nyní Rafaje za kandidaturu do druhého období je chucpe, říká Pfeffer

Drtit nyní Rafaje za kandidaturu do druhého období je chucpe, říká Pfeffer

Chápu, že takový titulek byste ode mě nečekali, ale i my ctíme pravidlo „Padni komu padni“. V posledních týdnech s údivem sleduji hlasy nevole vůči politikům, kteří se provinili jediným – uvažovali o podpoře Petra Rafaje do dalšího funkčního období šéfa antimonopolního úřadu. Vypadá to na pěkně hysterickou reakci a já si říkám, jak hezky ilustruje bolavá místa pohledu společnosti na Rafajovo počínání. Beru hozenou rukavici a pouštím se do tématu. Proč je teď pozdě odstřelovat Rafaje? Co ho ke kandidatuře vůbec vede? Kdo má pravdu v přestřelce o efektivitu jím vedeného úřadu? A proč se před Rafajem hluboce skláním?

Plácnout přes ruku, ale za co vlastně?

Proti Rafajovi se ozvala řada politiků, v čele s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, kterým se prý nelíbí, jak vedl svěřený úřad. Nevládní organizace také zavětřily mediálně vděčné téma a světlo světa spatřilo společné prohlášení Sdružení Oživení a Transparency International. Vyzývají vládu, aby na šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vypsala výběrové řízení a vybrala ho podle odborných kritérií. Všechny tyhle akce mají bohužel jedno společné – nepředcházela jim žádná dlouhodobá a už vůbec ne konkrétní kritika. Rafaj to v Brně táhne šestý rok a po celou dobu měl od politiků, nevládek a bohužel i novinářů naprostý pokoj. Jako kdyby se obligátních 100 dní hájení z neznámých důvodů prodloužilo na 6 let. Nikdo ze jmenovaných nenašel odvahu položit mu nepříjemné otázky a jít po očividných problémech. A příležitostí bylo víc než dost. Chyby totiž dělá každý, a kdo získá pocit nedotknutelnosti, seká jich o to více.

Navíc tajuplný hrad Českého království přezkumu veřejných zakázek hlídá početná suita oddaných zbrojnošů. Nejsou jimi nikdo jiný, než všichni účastníci téhle hostiny. Zadavatelé, dodavatelé, poradci, advokáti, jejich profesní organizace, ti všichni drží pusu jako jeden muž. Nikdo si to s Rafajem nechce rozlít, když v tichosti doufají, že právě na ně se příště usměje štěstěna a z naprosto nekonzistentního a nepředvídatelného čarostroje vypadne jim příznivé rozhodnutí. Navenek všichni působí, že tahle partička nemá problém a pokud ano, jde jenom o blbě napsaný zákon, který to všem zbytečně komplikuje.

Vedlejším efektem systému dokonale utěsněného před kritikou je, že úřad zcela postrádá zpětnou vazbu. Nemůže se zbavit svých nešvarů ani kdyby chtěl, protože s odbornou veřejností vede veskrze monolog. Dobře je to vidět i na odborných konferencích. Předseda na ně dávno nechodí a jeho náhradníci nejsou schopni mluvit konzistentně k ničemu jinému, než technikáliím jednotlivých paragrafů stále omílaného zákona.

Celou dobu jste k Rafajově fungování mlčeli a teď se najednou chcete stavět na hlavy?

Naše Sdružení INDOC na takové věci léta upozorňuje. Ať již šlo o systematické nedostatky nebo krajně podezřelé rozhodování v mnoha kauzách. Bohužel to nikdo nechtěl slyšet. Vloni na jaře jsem v záchvatu naivity vedl o situaci na ÚOHS takřka dvouhodinový rozhovor s Andrejem Babišem. Vyslechl si mě, zděsil se a fofrem všechno uložil k ledu. Až později mi došlo proč, ale o tom za pár odstavců. Věra Jourová se tématu bála natolik, že raději utekla před schůzkou. A samotný INDOC to vážně proti všem protlačit nemohl. Rafaj měl klid a pasivita okolo přihlížejících mu umožňovala frčet nerušeně to svoje. Ano, dotáhl to do úplné zadele. Ale teď najednou má být oheň na střeše jenom kvůli tomu, že politici jej či jeho nástupce hodlají volit netransparentně? To není dobře odpracováno. Nemají na něj nic víc, než obyčejný hejt…

Navíc na předsedu Rafaje za uplynulých 6 let veřejně nepraskl žádný velký průšvih s ovlivňováním prošetřovaných zakázek. I v tom před ním hluboce smekám. A také před pány z nejmenované banky, co se mu o ty operace starají. Vezmu-li v potaz jenom, co vím já, a to jsem malý pán, rovná se takový výsledek schopnosti protáhnout velblouda uchem jehly. O podezřelých případech sice existují indicie, ale nikdo z politiků, úředníků, ani zainteresovaných zadavatelů a dodavatelů veřejných zakázek nemá na takovém maléru zájem.

Malé intermezzo – role vlády při řízení ÚOHS

Kromě všech výše jmenovaných, kteří k prohřeškům ÚOHS svorně mlčeli, stojí za připomenutí role vlády. Ta má kompetenci řídit antimonopolní úřad přímo v popisu práce. Jenže na to kašle. Jistě nemůže zasahovat do jednotlivých případů, ale přinejmenším by si mohla troufnout na více, než každoročně formálně vzít na vědomí zprávu o stavu ÚOHS. Dovedu si představit třeba takové usnesení, kterým by vláda předsedovi ÚOHS nařídila provést řadu systémových opatření, jimiž by se podstatně zlepšila efektivita dohledu nad veřejnými zakázkami, omezily neúměrné průtahy v řízeních a zajistilo, že rozhodování bude více transparentní, předvídatelné a směřující k podstatě věci.

Takže nový předseda a pojedeme zase to samé?

Nejhorší, co by české veřejné zakázky mohlo potkat, je spěšně vypoklonkovat předsedu Rafaje a nainstalovat nového panáka, který sice vládě odblekotá ve výběrovém řízení líbivou pohádku, ale o skutečných příčinách marasmu kontroly veřejných zakázek opět nepadne ani slovo. To by mu totiž museli zadat oni. A oni to neudělají. Proč?

Rafaj s dopomocí Babiše brilantně ovládl pole

Původně se zdálo, že předsedu Rafaje čekají nebezpečné úžiny. ANO vyhrálo volby hlavně slibem dát do kupy cinklé veřejné zakázky a každému bylo jasné, že pouze z pozic ministrů financí a místního rozvoje úplnou revoluci dělat nepůjde. Skutečnou vládu nad kontrolou zakázek držel v ruce člověk, který ideje ANO rozhodně nesdílel. Nebyl jsem sám, kdo napjatě čekal, jak vše dopadne. Jako obvykle, po česku…

Petr Rafaj dokázal nemožné, když si získal přízeň ANO, respektive jejího předsedy Andreje Babiše. Vlastně ji možná měl dávno předtím, jenže to troubové jako já neviděli. Průběžně mu na stole přistávají důležitá rozhodnutí o fúzích a akvizicích, na kterých má zájem skupina Agrofert, přičemž v historii dosud žádnou nezakázal. Jenom web ÚOHS obsahuje 52 tiskových zpráv k těmto transakcím, z posledního roku např. Babišův Agrofert může koupit Česká vejce a Drůbežárnu Osík, Babiš může převzít Rádio Impuls, rozhodl antimonopolní úřad, Narazí Babiš na ÚOHS? Posuzování nákupu Gennetu se protahuje. Rafajovy tolerance Babišova vstupu do mediálního světa si všimli kupříkladu zde. A ačkoliv to Babiš všemožně zamlžuje, dostávají jeho firmy rovněž velké veřejné zakázky i dotace. Tomu všemu by kritika Rafaje a jím vedeného úřadu vůbec nepomohla. A tak se stalo, že Babiš v tichosti nechal Rafaje žít a ten mohl pokračovat ve své hře „na přezkum veřejných zakázek“. Úplně stejné to bude, kdyby se stal předsedou někdo jiný. I jeho bude Babiš potřebovat pro své další podnikatelské plány, a tak se nedá čekat, že by ho vláda nějak razantně povinovala ke změně dosavadních zvyklostí.

Mezitím rozjel Petr Rafaj krásnou dezinformační kampaň, tvrdě, že veškerým zlem přezkumu veřejných zakázek jsou obstruktivní stížnosti dodavatelů, kteří jejich prostřednictvím realizují nekalý konkurenční boj. V rozhovoru pro Hospodářské noviny (30.1.2014) se nechal slyšet:

Současná pravidla pro veřejné zakázky nebrání zneužívání stížností k antimonopolnímu úřadu. Dnes nahrává vypalovačským a podobným firmám. Nemyslíme si, že procesní pravidla jsou dnes správně. Pokud úřad odvedl nějakou práci, polovina kauce by se nevracela, pokud firma neuspěje v řízení, přijde samozřejmě o kauci celou.

S prosazováním tohoto nesmyslu mu rádi pomohli názorově spříznění politici. Před rokem se v otázkách Václava Moravce jeden z nich (nebyl to současný premiér, ale ten předchozí) nechal slyšet takto:

To nesmyslné odvolávání, které dává obrovský prostor těm, kteří jenom vybírají výpalné od svých konkurentů. Když máme na úhosu zakázky za 40-50 miliard tak to svědčí o tom, že systém funguje špatně. Ten nový zákon nám tady dělá to zlo, které tady máme.

Drobnost, že by nikdo prostřednictvím spekulativních stížností nemohl tendry obstruovat, kdyby ÚOHS rozhodoval v zákonných lhůtách a slušné kvalitě, se jaksi ztratila v překladu.

Ale popojedeme. S Babišem získal Rafaj i poslušnou Evu Jourovou. Jak „to zařídila“ můžeme usuzovat z tehdejších kroků ministerstva pro místní rozvoj. To nejprve setrvale ignorovalo hlasy o chybách v činnosti ÚOHS, pak ústy náměstkyně Dostálové prohlásilo, že je potřeba ÚOHS pomáhat a nakonec vyšlo královsky vstříc Rafajovým požadavkům na utažení šroubů proti nepohodlným stěžovatelům. Technická novela zákona zvýšila na 10 milionů nesmyslnou kauci pro uplatňování stížností, zpřísnila pravidla pro jejich podávání, a naopak zmírnila nároky na práci ÚOHS.

Za dané konstelace by si Petr Rafaj užil svých druhých šest let ve funkci velmi komfortně. Není se vůbec čemu divit, že si o ně řekl.

Zbytečná debata o neefektivitě úřadu

Nakonec k  mediální přestřelce mezi předsedou Rafajem a jeho oponenty. Ta se smrskla do debaty, zda antimonopolní úřad funguje efektivně. Byla zveřejněna Výroční zpráva o ÚOHS za rok 2014. Vzduchem létají čísla, personální údaje, statistiky a protichůdná stanoviska. Nic z toho nechci opakovat a řeknu ve stručnosti svůj názor. Statistikám úřadu o zvyšujícím se počtu podání doporučuji nevěřit – viz náš článek Rafajovo žonglování s čísly.  Rádi se zaštiťují ukazatelem průměrné doby trvání správního řízení. Tohle číslo je ale významně zkresleno okolností, že většina z nich končí formálním způsobem, a na meritorní posuzování zakázky vůbec nedojde. Mnoho stěžovatelů nesloží kauci, mnoho zadavatelů soutěž raději zruší nebo neváhá zneužít díru v systému a podepsat s (byť nezákonně vybraným vítězem) smlouvu, na což úřad opět zareaguje tím, že přezkum formálně zastaví. Úřad při argumentaci své efektivity rovněž mlží v otázce počtu sporů. Za loňský rok deklarují 1969 „podání“. Jenže legitimních návrhů, podaných opravdu poškozenými dodavateli a doprovázených složenou kaucí, je pouze zlomek z nich. Větší podíl činí neoficiální podněty (rozuměj udání), případně stížnosti, které sami na sebe podávají státní úřady, např. ve snaze získat zadarmo audit konání předchozích úředníků. Faktem je, že Úřad mnoho let brutálně nestíhal a pohříchu nestíhá dále. Je to ovšem s podivem, protože nabrali hodně nových lidí a zároveň se objevila řada externalit, které počet legitimních podání snižují. Hranice 2 milionů korun pro veřejné zakázky malého rozsahu se záhy po masivním náboru referentů vrátila zpět. Letos v březnu byly radikálně zvýšeny sazby kaucí až na 10 milionů korun a zároveň bylo zavedeno pravidlo, že státu z nich vždy zůstane alespoň pětina, i když dodavatel svůj spor vezme zpět.

Tím nejhorším na debatě o neefektivitě úřadu však není mizivá vypovídací hodnota jakýchkoliv statistik a vyřčených argumentů, ale snadnost, se kterou odpoutává pozornost od jiných, mnohem závažnějších problémů, které na třídě Kpt. Jaroše bublají pod povrchem.

Blíží se konec

Ne Rafajův, ale můj. Tedy alespoň mého dnešního článku. A tak si ho shrňme. Ohlášením Rafajovy kandidatury se evidentně nechali zaskočit jenom tací, kteří si neuvědomili, jak moc Rafaj v posledním roce posílil.

Rafaj přestál první funkční období bez velkého průšvihu, obtočil si kolem prstu politickou stranu, která vyhrála volby slibem narovnání cinknutých zakázek, a ve finále si technickou novelou zákona bravurně vylepšil pozici proti obtěžujícím stěžovatelům. Už víte, proč se před ním hluboce skláním? Tohle je ukázka parádní silové hry velkého krále!!!

Kdo mě zná, dobře ví, jak moc s Rafajovým způsobem řízení úřadu nesouhlasím. Nemohu však souhlasit ani se zfušovanou snahou ho nahradit. Pokud v křesle šéfa antimonopolního úřadu začne fungovat nový člověk, aniž by se zásadně změnila pravidla hry, přístup vlády i ostatních účastníků veřejných zakázek, bude to nakonec stejná tragédie. A to by byla škoda.

 

Autor Tomáš Pfeffer

Tomáš Pfeffer
Působí v týmu INDOC od roku 2002 jako zakládající partner. Problematice veřejných zakázek se věnuje od začátku působnosti prvního českého zákona o veřejných zakázkách. Na starosti má především taktiku, argumentaci a strategii postupu v jednotlivých kauzách našich klientů. Rovněž vyniká v nekonvenčním myšlení, nazývání věcí pravými jmény a setrvalém odporu vůči zaběhnutým (ne)pořádkům. Klienti s ním často řeší svůj přístup na trh veřejných zakázek a byznys development jednotlivých obchodních příležitostí.