Pondělí 10. Prosinec 2018
Home / veřejné zakázky / GFŘ si podalo rozklad. No a co, chtělo by se říct

GFŘ si podalo rozklad. No a co, chtělo by se říct

Zadavatelé si proti nepříznivým rozhodnutím ÚOHS podávají rozklady. Jsou to banální úkony, které se odehrávají dnes a denně. Nikdo nechce dát kůži lacino, notabene, když správní řád odvolání umožňuje. Jenže na věc se dá pohlížet i z úplně jiného úhlu. Pokusím se jej nastínit v aktuálním případu, který rozporuplné okolnosti rozkladů dobře ilustruje.

Rozkládám se, tedy obstruuji?

Většina médií, politiků a kupodivu i vedení samotného antimonopolního úřadu nám v poslední době tvrdilo, že marasmus přezkumu státních tendrů je způsobený náporem stížností dodavatelů, z nichž většina je přinejmenším nedůvodná, když ne rovnou obstruktivní. S touhle propagandou nesouhlasíme, ale když už hlasitě zaznívá, měla by alespoň měřit všem stejným metrem. Jak tedy nazveme rozklad zadavatele, který se nechce snadno smířit s nepříznivým rozhodnutím? Anebo tady je najednou využití zákonných možností v pořádku? Když dojde na zadavatele, ti se mohou bránit, aniž by je všichni ostrakizovali?

Jenom na okraj – nikdy bych legitimní možnost rozkladu nehanil. Ale dokud se bude házet špína na stěžující si dodavatele, je třeba se z lesa ozývat.

Pohodlně na cizí kauci

Rozklad si podává státní instituce, která není spokojená s rozhodnutím ÚOHS. Jenže kauci musí držet původní stěžovatel – soukromá firma. Zákon totiž s podáním rozkladu žádnou kauci nespojuje. Taková povinnost je kladena pouze dodavatelům, kteří na chyby zadavatelů upozorňují. Zadavatelé mohou kuriózně vlastní chyby obhajovat zdarma.

Již výsledek prvoinstančního šetření prokázal, že stížnost dodavatele byla oprávněná. Úředníci dohledového orgánu na jejím základě zakázku zrušili, účel kauce byl naplněn, stížnost nelze ani v nejmenším označit za zbytečnou či dokonce obstrukční. Na tom nic nezmění ani případný jiný právní názor předsedy Petra Rafaje a jeho rozkladové komise. Dodavatel by totiž kaucí neměl ručit za přetahovanou mezi jednotlivými stupni rozhodování ÚOHS nebo dokonce za napravování chyb, kterých se v průběhu přezkumu dopustí jeho úředníci. Zvláště, když je v téhle hře předem odsouzen do role pasivního diváka.

A na závěr malá třešnička na dortu – pokud se prošetřují zakázky, ve kterých již byl nezákonně vybrán vítěz, může si obdobným způsobem podávat rozklady i on. Zkrátka bránit cinknuté vítězství umožňuje zákon o veřejných zakázkách i podvádějícím firmám, a to opět zdarma!

Většině lidí z branže veřejných zakázek přijde fungování kaucí normální. Už si prostě za ty roky zvykli a leckteré absurdity nevidí, ačkoliv je mají přímo na očích. Formálně-byrokratický pohled převážil nad zdravým rozumem.

A uvádíme nové a nové skutečnosti

Poslední aspekt souvisí s efektivitou správního řízení a opět nevyrovnaně nastavenými pravidly pro obě strany.

Bránící se dodavatelé musí veškeré namítané skutečnosti uvádět  hned na začátku sporu ve svém návrhu, a to včetně důkazních prostředků. Pro úplnost doplním, že na vyhotovení návrhu jim dává zákon 10 dní. K pozdějším doplněním se pak zákon staví odmítavě, obzvláště po poslední technické novele. Prý se tak uspokojuje poptávka po efektivitě řízení. Bohužel se stejně přísně nehledí na rozklady. Zadavatelé mohou na svou obranu artikulovat v podstatě cokoliv a třeba až na poslední chvíli.

Zmiňované Generální finanční ředitelství je toho dobrým příkladem. Hned první bod jejich rozkladu směřuje proti tomu, že ÚOHS v průběhu šetření zahájil separátní řízení ex offo k nově zjištěným skutečnostem a tyto věci pak zohlednil ve svém rozhodnutí. GFŘ tedy svým rozkladem „vyrábí“ formální vady průběhu řízení, a to poté, co obdrželo nepříznivé rozhodnutí. O řízení ex offo však věděli od samého počátku, jelikož jim bylo doručeno oznámení o jeho zahájení. Proti němu tenkrát ani náznakem nebrojili, vyjádřili se pouze k věcným námitkám úřadu. Holt na všechno je dost času, tady se na nějakou ekonomiku řízení nehledí. Stavět překážky je dovoleno, účel světí prostředky a GFŘ nehrozí, že je za to někdo bude popotahovat, třeba jako když ministr Babiš trousí na účet stěžujících si dodavatelů takováhle moudra (citace z jiné kauzy, ve které mezitím ÚOHS nařídil předběžné opatření a zakázal resortu financí uzavřít s nezákonně vybraným vítězem smlouvu):

Na závěr

Znovu připomínám, že bych podobně negativní konotaci nikdy nepoužil, nebýt dvou věcí:

Pitomého nápadu, že firmy mají dopředu znát výsledek rozhodnutí ÚOHS a „sázet“ se o něj nemalou kaucí.

Permanentní hanlivé kampaně, jíž jsou vystaveni dodavatelé bránící se zfušovaným či přímo cinknutým veřejným zakázkám.

Autor Tomáš Pfeffer

Tomáš Pfeffer
Působí v týmu INDOC od roku 2002 jako zakládající partner. Problematice veřejných zakázek se věnuje od začátku působnosti prvního českého zákona o veřejných zakázkách. Na starosti má především taktiku, argumentaci a strategii postupu v jednotlivých kauzách našich klientů. Rovněž vyniká v nekonvenčním myšlení, nazývání věcí pravými jmény a setrvalém odporu vůči zaběhnutým (ne)pořádkům. Klienti s ním často řeší svůj přístup na trh veřejných zakázek a byznys development jednotlivých obchodních příležitostí.