Pondělí 23. Říjen 2017
Home / veřejné zakázky / Ha-vel internet kromě vnitra podvádí i novináře

Ha-vel internet kromě vnitra podvádí i novináře

Jinak si nelze vysvětlit článek, které se tento týden objevil v Hospodářských novinách. Má lákavý titulek, podle kterého ministerstvo vnitra obvinilo firmu Ha-vel z podvodů při dodávkách telekomunikačních služeb neprávem a ta ho nyní bude žalovat o pět milionů korun. Samotný článek, respektive fakta a způsob, jakým redaktor příběh popsal, takovému nadpisu bohužel neodpovídají. Text je nekonzistentní, odporuje sám sobě a hlavně před čtenářem skrývá řadu podstatných okolností. Pokusím se vysvětlit alespoň ty hlavní.

„Ministerstvo firmu zažalovalo, přestože si do té doby na dodávku ani jednou nestěžovalo.“

Z článku nevyplývá zdroj této informace, každopádně není pravdivá. Redaktor Hospodářských novin takto nasazuje vnitru psí hlavu hned v perexu svého článku, přičemž mu v tom nebrání ani jeho vlastní text, ve kterém se záhy na několika místech dočítám, že Ha-vel je ohledně nabídek a realizace telekomunikačních služeb s vnitrem v dlouholetém sporu. Jak je to doopravdy?

Pomyslný souboj o ceny a technologie doutnal na vnitru delší dobu. Doba, kdy se linky v poptávkách specifikovaly přesně a důsledně, se stala minulostí. Ustoupila volnějšímu režimu, danému společenskou a politickou objednávkou posledních let, nemilosrdně diktující nejnižší ceny jako jediné možné. Konkrétně v projektu KIVS byly postupně sníženy kvalifikační požadavky, rozvolněny technické parametry a osekány důsledné smluvní a sankční podmínky. Nově vyrůstajícím hráčům na telekomunikačním trhu se s okouzlující lehkostí otevřela cesta k enormnímu množství práce pro stát. Navíc za velmi výhodných podmínek, protože jim v případě neúspěchu nehrozilo nic strašného. Kdo chtěl, mohl to zkusit. A tak se v říjnu roku 2012 přihlásilo do nového dynamického nákupního systému 12 operátorů. Časem byly vyhlášeny první prováděcí soutěže, a právě tam někde začíná jádro vleklého sporu.

Vedeno snahou o absolutní nediskriminaci, nastavilo tehdejší vedení resortu vnitra soutěže tak, že v technické rovině explicitně nevylučovaly použití technologií dle standardu 802.11x ve frekvenčním pásmu 5 GHz. Zároveň však soutěže obsahovaly podmínky dostupnosti služeb (SLA) v tak vysoké úrovni, že je tato technologie nemohla splnit. Vyloučení „garážových“ Wi-Fi přípojek tak plynulo ze zadání jako celku, nikoliv z nějaké konkrétní zakazující větičky. Pro domácí použití či připojení živnostníka na okraji města je to šum a fuk. Profesionální datovou WAN síť však Wi-Fi přípojkami řešit nelze. Ha-vel touto cestou šel a rozhodl se hrát vabank.

Rozhodně tak nelze říci, že by vnitro konalo nějak zákeřně. Spor trvá dlouho a obě strany si ho jsou dobře vědomy. Dopisují si, schůzují a se střídavými úspěchy iniciují řízení u antimonopolního úřadu. Kromě Hospodářskými novinami zmiňované obhajoby byla orgánem dohledu vedena i další řízení, které firma Ha-vel prohrála. Náznakem třeba zde.

Stejně tak není pravda, že by byl postup vnitra nečekaný či nepřiměřeně razantní. Jediný, kdo se nechal zaskočit, mohla být firma Ha-vel. Asi se nechala ukolébat pasivitou vnitra, které předtím několik let tahala za nos. Nelze se však divit, že vnitro nakonec začalo aktivně konat. Prohlédlo si na svých nemovitostech, co jim tam vlastně kdo nainstaloval a věc eskalovalo do relativně vážné roviny. Kalibr použité zbraně – trestního oznámení – naznačuje jenom to, že smířlivé a bezbolestné cesty již byly vyčerpány nebo nevedly k žádnému cíli.

Osobně se vnitru nedivím. Za lhaní (doslova za předložení dokladů neodpovídajících skutečnosti) v kvalifikaci, což je ve skutečnosti pár formálních dokladů, hrozí provinivšímu se dodavateli postih v podobě tříletého zákazu účasti ve veřejných zakázkách. Za sebemenší chybu v nabídce hrozí vyloučení ze soutěže. Kdežto po skončení soutěže a uzavření smlouvy zákonu o veřejných zakázkách rázem sklapne. Na švindlování či nepoctivé chování dodavatelů při samotné realizaci veřejné zakázky nedosáhne. Takové věci musí zadavatelé řešit jinými prostředky, smluvními sankcemi, žalobami či hledáním trestní odpovědnosti.

Podivné reference. Třeba od České pošty?

Úsměvně působí snaha redaktora vykreslit Ha-vel internet jako úspěšnou firmu, když jmenuje její další zákazníky z veřejného sektoru. Jenže ouha, zde chybí podstatná informace, která staví referenční seznam do zcela jiného světla. Jedním ze jmenovaných zákazníků je Česká pošta, která se však v současné době potýká s podobným problémem jako ministerstvo vnitra. Vloni začala svou datovou síť soutěžit rovněž ponovu, otevřela náruč stejné firmě a Ha-vel internet nelenila a na základě nejnižší ceny začala okamžitě získávat většinu přípojek.

Dnes je řada linek nainstalována a proslýchá se, že Ha-vel internet realizovala velký podíl zadavatelem požadovaných symetrických linek s pomocí vícero sdružených VDSL, z nichž každá sama o sobě nesplňuje žádané parametry. Takto vybudovaná telekomunikační služba se vůči poště tváří jako vyhovující, avšak ve skutečnosti nesplňuje požadovanou přenosovou rychlost, agregaci ani dostupnost. Velkoobchodně nakoupené VDSL má reakční dobu na poruchu do druhého pracovního dne, nejpozději 18 hodin. Česká pošta u svých zakázek požadovala reakci do 4, respektive nejhůře do 6 hodin. Agregační poměr mají VDSL linky 1:50 a nikoliv 1:5, který stanovila pošta jako maximální. Rovněž minimální dostupnost služby v měsíci požadovala pošta ve výši 99,5%, kdežto skutečná dostupnost VDSL přípojek je 95%. Což znamená, že nebude dodržena maximální přípustná délka poruchy, a to až o 32,4 hodiny za měsíc. Ve snaze dosažení symetrických rychlostí skládá ha-vel 2 až 5 asymetrických VDSL linek (podle lokality), které však v součtu nedají požadovanou přenosovou rychlost ve směru do sítě (upstream). Rozdíl mezi požadovanou a skutečnou přenosovou rychlostí je 2 až 16 Mbps, což je v rozmezí 20 až 80% požadované hodnoty. Znamená to tedy, že odesílání souborů z poboček do centra může trvat až pětkrát déle, než pošta požadovala.

Nakonec Česká pošta začala situaci rovněž řešit. Nešla cestou trestního oznámení, avšak provádí audit chybných linek.

Nejde jen o nevhodné technologie, ale především o nezákonná vítězství ve veřejných zakázkách

Článek Hospodářských novin téma podává jako senzaci spojenou s milionovým odškodněním. Spor o technikálie je ustoupen do pozadí. Navíc zcela abstrahuje diametrálně odlišné náklady na vybudování a provoz problematických přístupových technologií oproti profesionálním datovým spojům. Ty hrají ve právě ve prospěch Wi-Fi, nelicencovaných rádií či sdružených DSL. Kdo již v momentě podávání nabídek počítal s tím, že technologie ošidí, získal oproti ostatním soutěžitelům významnou cenovou výhodu. Minimálně je jisté, že ministerstvo vnitra nebo Česká pošta ve veřejných zakázkách hodnotili nesrovnatelné nabídky, co do nabízeného plnění. Nad tím se Hospodářské noviny nijak nepozastavují.

Kdo tedy rozhodl, že Ha-vel nepodvádí?

V tuto chvíli se spor točí kolem zodpovězení otázky, zda firma Ha-vel opravdu ministerstvu vnitra dodávala jiné technologie, než byly předmětem soutěže a zda tímto vnitro podvedla. Třeba už jenom tím, že vystavovala faktury za lepší služby a ve skutečnosti dodávala ty s horšími vlastnostmi.

Důležité je uvědomit si, že antimonopolní úřad na tuto otázku nikdy nezodpovídal. Ani nemůže. Jeho kompetencí jsou pouze soutěže, nikoliv následná realizace veřejných zakázek. A žádný jiný orgán se případu doposavad nevěnoval. Koneckonců nelze předpokládat, že by spor o kvalitu telekomunikačních služeb nakonec vyřešil kupříkladu Nejvyšší kontrolní úřad.

Vše tedy leželo na bedrech policie. Ta se ale k případu zatím postavila značně netransparentně. Perem řadového kriminalisty vyhodnotila konání Ha-vel internet jako nezávadné. Možná se unáhlila, možná selhal dozorující státní zástupce, možná obojí. Koneckonců nebylo by to v naší zemi poprvé ani naposledy, co se orgány činné v trestním řízení nemají k prošetřování věci, na kterou třeba odborně nestačí. Rovněž existuje varianta, že je legálně možné dodávat šunt a fakturovat prima služby. I když to se mně osobně zdá méně pravděpodobné.

Co zůstalo čtenářům skryto?

Abych to nějak uzavřel. Článek se ze všech sil snaží působit jako zpravodajství. Co je v něm výslovně napsáno opravdu nelze prvovplánovitě označit za názorovou žurnalistiku. Jenže jeho autor názor vyslovil (a předal čtenářům) hlavně tím, co skryl a jak selektoval důležité aspekty, které se mu do textu „vešly“. Výsledek je takový, že považoval za důležitější emoce pana Halfara (nečekané, razance, plácnutí), případně spekulace typu „Je to trest, že jsme levní“, než seriózní rozpravu o podstatném. Především není jasné, proč nezazněly následující informace:

Zda tedy Ha-vel skutečně dodává vnitru tu pomyslnou „Fábii“ namísto zadané „Octavie“?

Opravdu připojil některé pobočky Policie ČR domácí technologií Wi-Fi?

Kličkoval Ha-vel internet a snažil se skutečnou technologii zamlžit ve svých nabídkách? Případně si nechává otevřená zadní vrátka, když do nabídek píše, že se vše později může změnit?

Pokud ano, proč by mu za to měli čtenáři Hospodářských novin fandit?

A proč je ministerstvo vnitra stavěno do negativní konotace jenom proto, že si takový podvod nechce nechat líbit?

V čem konkrétně spočívá škoda 5,5 mil. korun a na základě čeho ji firma Ha-vel vypočetla?

K Blažkovi mi tohle nesedí

Redaktor Vojtěch Blažek se veřejným zakázkám věnuje delší dobu. Poznal jsem jej osobně při několika setkáních nad podobnými tématy. Měl jsem z něj pocit, že chce kauzy pojímat konzistentně a profesionálně. Dnešní článek jako by ani nepsal on. Anebo se od dob našeho posledního setkání hodně změnilo. Škoda.

O autorovi

Sdružení INDOC, jehož je autor příspěvku partnerem, je v obchodním vztahu s významným telekomunikačním operátorem, vystupujícím v zakázce KIVS v pozici dodavatele. Jde o skutečnost v relevantních kruzích dlouhodobě známou.

Autor Tomáš Pfeffer

Tomáš Pfeffer
Působí v týmu INDOC od roku 2002 jako zakládající partner. Problematice veřejných zakázek se věnuje od začátku působnosti prvního českého zákona o veřejných zakázkách. Na starosti má především taktiku, argumentaci a strategii postupu v jednotlivých kauzách našich klientů. Rovněž vyniká v nekonvenčním myšlení, nazývání věcí pravými jmény a setrvalém odporu vůči zaběhnutým (ne)pořádkům. Klienti s ním často řeší svůj přístup na trh veřejných zakázek a byznys development jednotlivých obchodních příležitostí.