Neděle 19. Květen 2019
Home / veřejné zakázky / Soumrak láce za každou cenu ve státním telku? Kde se ucho utrhlo a proč

Soumrak láce za každou cenu ve státním telku? Kde se ucho utrhlo a proč

Minulý týden ministerstvo vnitra informovalo o podání trestního oznámení na společnost ha-vel internet s.r.o. a jejího jednatele Pavla Halfara pro podezření z trestného činu podvodu. Překvapivě rázným krokem vygradoval spor o zpochybňovanou kvalitu telekomunikačních linek, které tato firma dodává v projektu KIVS nejen vnitru, ale i dalším státním úřadům. Kalibr použitých zbraní naznačuje, že smířlivé a bezbolestné cesty již byly vyčerpány nebo nevedly k žádnému cíli. Sledujeme nikoliv epizodní zápletku, ale bod zlomu, jež by mohl naznačovat konec zdánlivě nedotknutelné bonanzy kuriózně laciných, avšak v realizaci ošizených veřejných zakázek.

Pomyslný souboj o ceny a technologie doutnal na vnitru delší dobu. Doba, kdy se linky v poptávkách specifikovaly přesně a důsledně, se stala minulostí. Ustoupila volnějšímu režimu, danému společenskou a politickou objednávkou posledních let, nemilosrdně diktující nejnižší ceny jako jediné možné. Konkrétně v projektu KIVS byly postupně sníženy kvalifikační požadavky, rozvolněny technické parametry a osekány důsledné smluvní a sankční podmínky. Nově vyrůstajícím hráčům na telekomunikačním trhu se s okouzlující lehkostí otevřela cesta k enormnímu množství práce pro stát. Navíc za velmi výhodných podmínek, protože jim v případě neúspěchu nehrozilo nic strašného. Kdo chtěl, mohl to zkusit. A tak se v říjnu roku 2012 přihlásilo do nového dynamického nákupního systému 12 operátorů. Časem byly vyhlášeny první prováděcí soutěže, a právě tam někde začíná jádro vleklého sporu.

Vedeno snahou o absolutní nediskriminaci, nastavilo tehdejší vedení resortu vnitra soutěže tak, že v technické rovině explicitně nevylučovaly použití technologií dle standardu 802.11x ve frekvenčním pásmu 5 GHz. Zároveň však soutěže obsahovaly podmínky dostupnosti služeb (SLA) v tak vysoké úrovni, že je tato technologie nemohla splnit. Vyloučení „garážových“ Wi-Fi přípojek tak plynulo ze zadání jako celku, nikoliv z nějaké konkrétní zakazující větičky. Pro domácí použití či připojení živnostníka na okraji města je to šum a fuk. Profesionální datovou WAN síť však Wi-Fi přípojkami řešit nelze. Ha-vel touto cestou šel a rozhodl se hrát vabank. Sice si koledoval o průšvih, ale historie mu dávala za pravdu v tom, že žádný zadavatel nikdy nepřizná svou nákupní chybu, zvláště „když je to tak levný“. Koneckonců v tomhle byznysu s vnitrem mohl jenom získat. Kdyby ho s tím vyhnali, o nic by nepřišel.

A to se právě děje.

Co na to ha-vel?

Ha-vel na kroky vnitra zareagoval tiskovou zprávou, ve které se rozohňuje nad skandalizační polohou celé věci a vytýká vnitru, že s ním výsledky kontrol neprojednalo dopředu. Zřetelnému vyznání, zda vnitru nainstalovali 5 GHz linky s pomocí technologie Wi-Fi se však v Muglinově vyhýbají jako čert kříži. Asi vědí proč. Místo toho se snaží obhájit poukazem na dodržení zadávací dokumentace.

Nelze přitom říci, že by vnitro konalo nějak zákeřně. Spor trvá dlouho a obě strany si ho jsou dobře vědomy. Dopisují si, schůzují a se střídavými úspěchy iniciují řízení u antimonopolního úřadu. Ha-vla však evidentně zaskočilo, že doposavad spíše pasivní, až flegmatické vnitro začalo aktivně konat. Prohlédlo si na svých nemovitostech, co jim tam vlastně kdo nainstaloval a věc eskalovalo do relativně vážné roviny.

Osobně se vnitru nedivím. Za lhaní (doslova za předložení dokladů neodpovídajících skutečnosti) v kvalifikaci, což je ve skutečnosti pár formálních dokladů, hrozí provinivšímu se dodavateli postih v podobě tříletého zákazu účasti ve veřejných zakázkách. Za sebemenší chybu v nabídce hrozí vyloučení ze soutěže. Jenže po jejím skončení a uzavření smlouvy zákonu o veřejných zakázkách rázem sklapne. Na švindlování či nepoctivé chování dodavatelů při samotné realizaci veřejné zakázky nedosáhne. Takové věci musí zadavatelé řešit jinými prostředky, smluvními sankcemi, žalobami či hledáním trestní odpovědnosti.

Otevřením sporu s dodavatelem vnitro de facto přiznává, že se mu snaha ušetřit za každou cenu trochu vymkla z ruky. Zároveň však dává najevo vůli takový vývoj dále netrpět a situaci řešit. Vnímám jejich postoj jako vzácný, zvláště v dnešní době. Uvidíme, jaká se zvedne vlna odporu a kdo všechno to dá vnitru „sežrat“. Nepochybuji o brzkém povstání řady bojovníků, kteří pojedou mantru ve stylu: „nechte je chudáky, vždyť jsou malí a levní, takové je nutno chránit a podporovat. A ty wifiny přece nemohou být tak špatné!“

Nejde jen o podvůdek s Wi-Fi

Bylo by chybou vnímat celý spor jako žabomyší válku o podružné technikálie. Jako všude jinde, i zde je ďábel skryt v detailu. V našem případě jsou tímhle drobným detailem diametrálně odlišné náklady na vybudování a provoz Wi-Fi pojítek oproti profesionálním datovým spojům ve frekvenčních pásmech 5, 10 a 17 GHz. Samozřejmě ve prospěch Wi-Fi. Kdo již v momentě podávání nabídek počítal s tím, že technologie ošidí „wifinami“, získal oproti ostatním soutěžitelům významnou cenovou výhodu. A jsme u jádra pudla. Co se ukázalo na střechách vnitra při namátkových kontrolách v roce 2015, mohlo být příčinou snadného cenového vítězství ha-vel internet v předcházejících veřejných zakázkách. Minimálně je jisté, že vnitro v nich hodnotilo nesrovnatelné nabídky, co do nabízeného plnění.

Česká pošta asi podobně

Česká pošta nemohla jinak, a jako odvěký souputník ministerstva vnitra opsala recept na drakonické úspory i s hrubkami. Počínaje loňským rokem začala svou datovou síť soutěžit rovněž „ponovu“. Otevřela tak náruč stejné firmě. Ha-vel internet nelenila a na základě nejnižší ceny začala okamžitě získávat většinu přípojek. Ostatní zúčastnění operátoři nesmyslný cenový boj záhy vzdali a ha-vel internet ve finále soutěžila pouze s O2. Inkumbentní operátor však nemůže cenově soutěžit, jak by se mu chtělo. Do cen přípojek vždy započítává odpovídající náklady na jejich zřízení a alespoň minimální marži. Ostatní operátoři mohou nabídnout super nízké ceny, když marže oželí zcela (kupují si zakázku) nebo si vypomohou technologickým úskokem (švindlují). Záleží pouze na jejich přístupu k byznysu (rozuměj soudnosti).

To, že se poštovní zakázky odvíjejí podobným směrem, bylo jejich účastníkům zřejmé hned poté, co zadavatel začal vědomě odhlížet od použitých technologií. Dokonce zadání nastavil tak, že uchazeči nebyli povinni nabízená pojítka v nabídkách specifikovat. A kruh se uzavírá. Dílo jest dokonáno. Jediné O2 se tato praxe nelíbila natolik, že podala oficiální protesty. Pošta je smetla ze stolu jako neopodstatněné a uzavřela s ha-vel internet smlouvy, ačkoliv běžela správní řízení u antimonopolního úřadu. O tom, že jedna firma vítězí díky nastavenému systému a dumpingovým cenám, pravděpodobně vzešlým z technologické nekázně, nikdo nechtěl slyšet, natož to řešit.

Dnes je řada linek nainstalována a vypadá to, že se kromě Wi-Fi pojítek objevil nový fenomén. Proslýchá se, že ha-vel internet realizovala velký podíl zadavatelem požadovaných symetrických linek s pomocí vícero sdružených VDSL, z nichž každá sama o sobě nesplňuje žádané parametry. Takto vybudovaná telekomunikační služba se vůči poště tváří jako vyhovující, avšak ve skutečnosti nesplňuje požadovanou přenosovou rychlost, agregaci ani dostupnost. Velkoobchodně nakoupené VDSL má reakční dobu na poruchu do druhého pracovního dne, nejpozději 18 hodin. Česká pošta u svých zakázek požadovala reakci do 4, respektive nejhůře do 6 hodin. Agregační poměr mají VDSL linky 1:50 a nikoliv 1:5, který stanovila pošta jako maximální. Rovněž minimální dostupnost služby v měsíci požadovala pošta ve výši 99,5%, kdežto skutečná dostupnost VDSL přípojek je 95%. Což znamená, že nebude dodržena maximální přípustná délka poruchy, a to až o 32,4 hodiny za měsíc. Ve snaze dosažení symetrických rychlostí skládá ha-vel 2 až 5 asymetrických VDSL linek (podle lokality), které však v součtu nedají požadovanou přenosovou rychlost ve směru do sítě (upstream). Rozdíl mezi požadovanou a skutečnou přenosovou rychlostí je 2 až 16 Mbps, což je v rozmezí 20 až 80% požadované hodnoty. Znamená to tedy, že odesílání souborů z poboček do centra může trvat až pětkrát déle, než pošta požadovala.

Stejně jako na vnitru má i poštovní kauza dvě polohy. Za prvé zadavatel dostává a platí za služby, jež neodpovídají jeho vlastnímu zadání. Za druhé tímto byli (a nadále jsou, jelikož uvedená praxe zatím pokračuje) poškozeni ostatní soutěžící, kteří při ocenění svých nabídek dodržovali zadávací dokumentaci poctivěji.

Možná je to cesta

Jednokritériální model soutěžení pouze na cenu je ve veřejných zakázkách dlouhodobě kritizován. Dokonce se kvůli dopadům tohoto nešvaru mění směrnice EU i národní zákon o veřejných zakázkách. Přesto se cestu k oboustranně uspokojivému řešení nedaří najít politikům, zákonodárcům ani expertům z nevládních a protikorupčních organizací. Současný vývoj na vnitru a poště ukazuje, že existuje ještě horší scénář: soutěžit na cenu v poptávce, které chybí důsledné technické, výkonové a kvalitativní specifikace. To je smrtící koktejl, kdy zadavatelé nejenže nakoupí šunt, ale navíc poškodí ostatní uchazeče, jelikož vítěze vybírají podle nesrovnatelných nabídek. Nezbývá než doufat, že současná eskalace bude přínosem pro všechny zúčastněné. Stát, ve snaze najít rovnovážnou a hlavně funkční polohu soutěžení, by měl tímto bolestným obdobím očisty projít co nejrychleji. A dodavatelé by si měli odvyknout švindlovat za hranou možného.

O autorovi

Na závěr bych rád připomněl, že INDOC dlouhodobě pracuje v angažmá velkých telekomunikačních operátorů. Dnes ve službách O2 Czech Republic, předchozích osm let pro GTS Czech. Příspěvek obsahuje spíše pohled zevnitř skupiny soutěžících dodavatelů, než hyper-nezávislou a objektivní analýzu. Koneckonců ta náleží nezávislým médiím a jejich profesionálním novinářům.

Autor Tomáš Pfeffer

Tomáš Pfeffer
Působí v týmu INDOC od roku 2002 jako zakládající partner. Problematice veřejných zakázek se věnuje od začátku působnosti prvního českého zákona o veřejných zakázkách. Na starosti má především taktiku, argumentaci a strategii postupu v jednotlivých kauzách našich klientů. Rovněž vyniká v nekonvenčním myšlení, nazývání věcí pravými jmény a setrvalém odporu vůči zaběhnutým (ne)pořádkům. Klienti s ním často řeší svůj přístup na trh veřejných zakázek a byznys development jednotlivých obchodních příležitostí.