Sobota 14. Prosinec 2019
Home / veřejné zakázky / Konvergence veřejným zakázkám neprospívá

Konvergence veřejným zakázkám neprospívá

V poslední době narážím mnohem častěji na zadavatele veřejných zakázek, kteří poptávají kombinované telekomunikační služby v pevných i mobilních sítích od jednoho dodavatele. Objevili skryté kouzlo konvergence a nevídaně bryskně jej uplatnili v praxi. Bohužel, jak to tak v Čechách bývá, tendry na tyto služby nedávají v jejich svérázném pojetí mnoho smyslu. Pojďme se podívat na sedm důvodů, proč přinášejí více škody, než užitku!

Telekomunikace to mají v Česku se státními úřady dlouhodobě na prd. Od nepovedené privatizace Českého Telecomu, kdy nedošlo k oddělení infrastruktury sítě od služeb operátora, přes bizarně fungující Český telekomunikační úřad (setrvale se vymlouvající na legislativu, avšak v loňském hodnocení Evropských regulačních úřadů obsadil znovu mizerné předposlední místo) , až po děsivý odpor mobilních operátorů ke vzniku jejich virtuálních partnerů (MVNO), opět za účinné podpory legislativy a regulačních úřadů. O to smutnější potom je, zadávají-li další veřejné instituce zakázky na telekomunikační služby v podobě, která dokonale mrzačí zbývající konkurenční prostředí.

Zkraje předesílám, že můj pohled na danou problematiku je determinován dvěma skutečnostmi. Za prvé se dlouhodobě věnuji veřejným zakázkám a to z pohledu uchazečů o ně, kteří si nechtějí nechat líbit šlendrián a nefér přístup jejich vyhlašovatelů. Za druhé jsem partnerem konzultační firmy, jejímž klientem je fixní operátor GTS NOVERA. Také bych chtěl zdůraznit, že nejsem odpůrcem konvergence za každou cenu. Dobře chápu její výhody a přínosy, které se v budoucnu, až dozrají technická řešení i tržní mechanismy, mohou objevit. Přesto (anebo možná právě proto) se níže snažím vysvětlit, proč nepovažuji současný postup zadavatelů za vykročení správným směrem.

  1. Dochází k umělému omezení podmínek tendrů.
  2. Rozsah omezení konkurenčního prostředí je zásadní.
  3. Omezení má negativní dopad na efektivitu i účelnost plnění veřejné zakázky.
  4. Fixní operátoři nemohou podat nabídku v konsorciu společně s těmi mobilními.
  5. Fixní operátoři nemohou podat nabídku ani s využitím subdodávky od těch mobilních.
  6. Nechť zadavatelé realizují své potřeby, ale prostřednictvím více soutěží.
  7. Technicky i smluvně lze konvergenci realizovat též na výsledcích více nezávislých soutěží.

Text níže vychází především z veřejné zakázky Pozemkového fondu, které se dnes věnovala i média. Stejné rysy však vykazuje více veřejných soutěží, vyhlášených v uplynulém roce. Například zakázka Krajské nemocnice středočeského kraje, zakázka Města Pardubice či poměrně rozsáhlý tendr Lesů České republiky.

1. Dochází k umělému omezení podmínek tendrů

Zadavatel požaduje společné plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí, čímž dochází k podstatnému omezení počtu možných zájemců o veřejnou zakázku. Předmět plnění veřejné zakázky bývá vymezen uceleným a nedělitelným způsobem. Tento stav je obvykle dán vícero požadavky na různých místech zadávací dokumentace, přičemž k těm nejpodstatnějším patří, že je veřejná zakázka zadávána jako jeden nedělitelný celek, tedy aniž by byla rozdělena na více částí, jak umožňuje zákon o veřejných zakázkách a dále, že zadavatel přímo po vybraném uchazeči požaduje realizaci integrované hlasové virtuální privátní sítě (někdy též označované zkratkou VPS) formou souběžného plnění telekomunikačních služeb v mobilních i pevných sítích.

Zadavatel tímto způsobem svazuje nejen telefonování v mobilní i pevné telekomunikační síti, avšak současně do zakázky zahrnuje i různé další služby. Může to být např. rozsáhlá podniková telekomunikační síť WAN, která má propojit jeho pobočky, anebo rovněž nezávislé připojení k internetu. I tyto telekomunikační služby bude moci poskytnout pouze dodavatel, který disponuje pevnou a mobilní sítí naráz, jelikož jsou neoddělitelnou součástí celé zakázky. Zpravidla tedy musí vybraný uchazeč zajistit společné plnění všech telekomunikačních služeb najednou:

  • telefonování prostřednictvím mobilních sítí,
  • telefonování prostřednictvím pevných sítí,
  • propojení detašovaných lokalit zadavatele WAN sítí,
  • připojení zadavatele do celosvětové sítě internet.

Přestože jde ve všech případech o služby, které se dají souhrnně označit jako telekomunikační, jejich charakter a povaha jsou bod od bodu významně odlišné. Rozdíly spočívají především ve způsobu jejich realizace a infrastruktuře potřebné k jejich plnění. To se přirozeně odráží i v odlišných okruzích dodavatelů, kteří jednotlivé druhy telekomunikačních služeb poskytují.

V České republice existují pouze 3 dodavatelé, kteří jsou samostatně schopni plnit veřejnou zakázku v takovém rozsahu a kombinaci telekomunikačních služeb. Klíčem je pouze vlastnictví jejich infrastruktur mobilních telekomunikačních sítí. V prvé řadě jde o operátora s významnou tržní silou – Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Ten jako jediný disponuje rozsáhlou telekomunikační infrastrukturou v pevných i mobilních sítích současně. Další dva potenciální dodavatelé jsou zbývající mobilní operátoři – T-Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s. Ti disponují především mobilní infrastrukturou, avšak dobudovat část pevné sítě pro centrálu zadavatele či jeho pobočky pro ně není tak nesnadné, jako je dobudovat mobilní síť v celé České republice pro fixní operátory. Prakticky tedy mohou s vynaložením přiměřených a efektivně návratných nákladů nabídnout ucelený předmět plnění veřejné zakázky tak, jak jej požaduje zadavatel. Dodavatel MobilKom, a.s. (provozovatel mobilní sítě pod značkou U:fon) nedisponuje odpovídajícím pokrytím a nelze jej v daném smyslu považovat za relevantního zájemce o tento druh veřejných zakázek (Tomáš prosím pochopí a nebude se na mě zlobit).

Nikdo jiný se však o veřejnou zakázku ucházet nemůže. Ostatní dodavatelé totiž poskytují telekomunikační služby v pevné síti, případně se zabývají pouze připojením k celosvětové síti internet. Nemají totiž potřebné licence, případně technickou infrastrukturu, k poskytování mobilních telekomunikačních služeb.

Není-li motivem zadavatele k jeho postupu významné omezení konkurenčního prostředí, což nepředpokládám, je nutné zdůraznit, že charakter zakázky umožňuje, dokonce přímo nabízí, její rozdělení na části. Povaha provozu mobilních a pevných telefonních sítí je totiž natolik odlišná, že jejich násilné spojování je spíše ke škodě věci.

2. Rozsah omezení konkurenčního prostředí je zásadní

Závěr z prvního bodu je tedy jednoznačný: o veřejnou zakázku se mohou ucházet pouze tři mobilní telekomunikační operátoři. Navíc Vodafone Czech Republic a.s. se rozsáhlejším a náročnějším veřejným zakázkám prakticky vyhýbá (je evidentní z veřejně dostupné databáze veřejných zakázek ISVS a mé evidence případů v GTS Noveře, která je pravidelným účastníkem zadávacích řízení), z čehož plyne, že soutěž o takto zadanou veřejnou zakázku proběhne pouze mezi dodavateli Telefónica O2 Czech Republic a T-Mobile Czech Republic. Ti jsou přitom označováni nezávislými odborníky, médii a v neposlední řadě i samotnými zákazníky za oligopol , který se významným způsobem zasloužil o to, že zákazníci v České republice platí za mobilní telekomunikační služby jedny z nejvyšších cen na světě. Též orgány Evropské komise vyzvaly několikrát Český telekomunikační úřad, aby nařídil mobilním operátorům nižší ceny za terminaci hovorů v mobilních sítích – vyšší cena za terminaci hovorů v mobilní síti než v České republice je už jen v Bulharsku.

Pokud se na veřejnou zakázku podíváme v její přirozené struktuře (rozuměj předtím, než ji zadavatel účelově zkombinoval) vidíme příležitost pro účast mnohem více dodavatelů. Pokud by byly odděleny služby v mobilních a pevných sítích, mohlo by se o veřejnou zakázku ucházet teoreticky až o 7 dalších dodavatelů více. Včetně mobilních operátorů to znamená celkem 10 zájemců! Takový počet již je spolehlivější zárukou vzniku opravdového konkurenčního prostředí. Pokud by zadavatel oddělil i služby připojení k internetu, mohlo by se o tuto část zakázky ucházet dalších několik desítek dodavatelů. Ti jsou většinou specializováni na poskytování služeb připojení k internetu, avšak existuje možnost, že by podali nabídku i na vybudování a provoz datového propojení poboček zadavatele prostřednictvím sítě WAN.

Je vidět, že omezení konkurenčního prostředí prostřednictvím takto nastavených podmínek veřejné zakázky, je opravdu šokujícího rozsahu! Přitom v žádném případě neobstojí tvrzení, že mezi dodavateli Telefónica O2 Czech Republic a T-Mobile Czech Republic může dojít k soutěži též a jejich účast je z pohledu zadavatele „dostatečná“. Tito mobilní operátoři by mezi sebou soutěžili jako obvykle ryze formálním způsobem, v mezích své křehké koexistence na oligopolním trhu a hlavně bez obav z vnějšího tlaku od opravdových konkurentů. Je veřejným tajemstvím, že právě v oblasti největších firemních zákazníků se spíše vzájemně tolerují, než by si šli „po krku“. Teprve účast dodavatelů, jako je GTS NOVERA, ČD – Telematika, České Radiokomunikace, GiTy či Dial Telecom zajistí skutečné a hmatatelné konkurenční prostředí, z jehož existence může zadavatel vytěžit lepší cenu a výhodnější technologické či smluvní podmínky.

3. Omezení má negativní dopad na efektivitu i účelnost plnění veřejné zakázky

Kromě omezení konkurenčního prostředí, které popisuji v předchozích dvou bodech, vyvstává otázka samotné hospodárnosti, efektivity a účelnosti způsobu, který pro její zadání zadavatel zvolil. Jde o to, že stejného výsledku by mohlo být fakticky dosaženo i v případě rozdělení veřejné zakázky na dílčí části, o které by se mohla ucházet i GTS NOVERA a zřejmě i nemálo dalších dodavatelů. To by nepochybně vedlo k zásadnímu posílení konkurenčního prostředí v zadávacím řízení a zvýšení pravděpodobnosti, že veřejná zakázka bude plněna co nejhospodárněji, nejefektivněji a nejúčelněji.

Na tomto místě je vhodné připomenout, že pojmy jako hospodárnost, efektivita a účelnost plnění veřejné zakázky rozhodně nejsou abstraktními a neuchopitelnými ideály. Právě naopak:

Hospodárností se rozumí takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů.

Efektivností se rozumí takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění.

Účelností se rozumí takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů.

Tak zmíněné pojmy definuje zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, jehož hlavním cílem je zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností.

4. Fixní operátoři nemohou podat nabídku v konsorciu společně s těmi mobilními

Čtenáře jistě napadne otázka, proč náš klient nepodá nabídku společně s některým z dalších dodavatelů, kteří mobilní sítí disponují. Možnost společného podání nabídky zákon upravuje a v praxi bývá nezřídka využívána. Co tomu tedy brání?

Odpověď je kupodivu velmi prostá. Žádný ze tří dodavatelů, kteří disponují infrastrukturou mobilní sítě, o takovou formu spolupráce nejeví zájem. V několika posledních případech jsme vždy oslovili dva dodavatele – T-Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s. Ti ovšem možnost společného podání nabídky odmítli. Mobilní operátor Vodafone Czech Republic a.s. tak učinil přesto, že má s GTS NOVEROU uzavřenu rámcovou dohodu o spolupráci v oblasti konvergenčních služeb a významných zákazníků. Podle mého názoru je jejich chování ryze účelové, avšak zcela pochopitelné. Žádný dodavatel se dobrovolně nevzdá konkurenční výhody, kterou mu nastavení podmínek zadávacího řízení zaručuje. Mobilní operátoři si velmi dobře uvědomují, že bez jejich účasti žádný další dodavatel nabídku nepodá. Současně platí, že oni partnera či subdodavatele k plnění veřejné zakázky nepotřebují. Konat ve prospěch fixních operátorů by z jejich strany bylo nelogické a v rozporu se zájmy jejich vlastních akcionářů.

V této souvislosti podotýkám, že i faktické podání společné nabídky je samo o sobě velmi obtížné, a to především z důvodu požadavku na vzájemné ručení za odpovědnost ze závazků vzniklých v souvislosti s plněním veřejné zakázky v neomezeném rozsahu, který vůči společně zúčastněným dodavatelům vyžaduje zákon. Pro nadnárodní korporace telekomunikačních operátorů je splnění tohoto požadavku z podstaty věci obtížné. Navíc v souvislosti s případným podáním společné nabídky vznikají další překážky procesní, právní a ekonomické povahy plynoucí ze zásadních odlišností zúčastněných dodavatelů, tj. poskytovatelů pevných a poskytovatelů mobilních telekomunikačních služeb.

Dalším nepoměrně závažnějším omezením pro případnou společnou nabídku je požadavek zadavatele na uzavření jednotné smlouvy na plnění v oblasti mobilních i pevných hlasových služeb. Operátoři těchto služeb totiž pracují s diametrálně odlišnými smluvními podmínkami, které svou povahou a charakterem odpovídají dvěma odlišným oblastem činnosti těchto podnikatelů. Sjednocení smluvních a obchodních podmínek a vytvoření unifikované smlouvy pro mobilní i pevné služby je tedy prakticky nemožné.

5. Fixní operátoři nemohou podat nabídku ani s využitím subdodávky od těch mobilních

Zbývá zodpovědět poslední otázku. Pokud GTS NOVERA u mobilních operátorů neuspěla s návrhem na předložení společné nabídky, snad by jí mohli alespoň poskytnout svou technickou infrastrukturu a stát se tak při plnění veřejné zakázky jejími subdodavateli. Bohužel ani to není z vůle mobilních operátorů a v důsledku legislativy a pasivního přístupu ČTÚ možné. Absurdnost této bezvýchodné situace vynikne o to více, uvědomíme-li si, že operátoři pevných sítí již dávno svou technickou infrastrukturu poskytují – běžně nabízejí jiným (i konkurenčním) operátorům přístup ke svým sítím a službám na velkoobchodním principu a ti je zahrnují do nabídek koncovým zákazníkům. Operátor s významnou tržní silou Telefónica O2 Czech Republic, a.s. má dokonce od regulátora trhu v tomto smyslu uloženu povinnost. Tento princip umožňuje na telekomunikačním trhu pevných sítí existenci více firem a ty díky větší konkurenci tak nabízejí služby výhodnější pro koncové zákazníky. Na tomto trhu mohou samozřejmě kupovat služby i mobilní operátoři, kteří tak mohou nabízet svým zákazníkům i fixní telekomunikační služby bez nutnosti vlastních investic do těchto sítí.

Na druhé straně velkoobchodní trh mobilních služeb v České republice neexistuje a mobilní operátoři se jeho vzniku brání jako čert kříži. Ve vyspělých zemích je přitom obvyklý koncept virtuálního mobilního operátora, který právě díky velkoobchodnímu vztahu s mobilním operátorem může nabízet i mobilní služby. Přestože je podíl virtuálních mobilních operátorů relativně malý, přispívají k liberalizaci prostředí, snižování cen a zvyšování komfortu uživatelů. V České republice však tento koncept nefunguje a přístup ke konvergovaným službám je plně v rukou mobilních operátorů.

Místo určitě není pro klasického operátora, ale virtuální operátoři by tu mohli uspět. Konečně, velmi úspěšně fungují i v zahraničí. My je ale nepreferujeme. Chceme se starat o naše zákazníky sami,“ řekl ve svém prvním rozhovoru nový šéf Telefóniky O2 Luis Malvido.

Protože mobilní operátoři nejsou nuceni umožnit velkoobchodní přístup ke službám operátorům pevných sítí ani dalším poskytovatelům, znemožňují jim na základě zneužívání stávajícího regulačního rámce spravedlivě soutěžit o zákazníky. Mobilní operátoři mohou svého „oligopolu“ na asymetricky regulovaném trhu snadno využít i v cenové oblasti, což způsobuje zbytečně vysoké ceny mobilních služeb a neumožňuje odpovídající rozvoj konvergovaných služeb pro zákazníky.

Tuto disproporci by snad mohl částečně řešit zákon č. 153/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon rozšiřuje v § 79 pravomoci regulátora (Český telekomunikační úřad) tak, aby mohl uložit obecnou povinnost operátorům vzájemně jednat o všech variantách přístupu. V současnosti jsou mobilní operátoři povinni přistoupit pouze na vzájemné propojení sítí. Zmíněná legislativní změna by mohla být dostatečná pro otevření velkoobchodního přístupu k mobilním službám a pro rozvoj konvergovaných služeb. Faktem ale zůstává, že zákon č. 153/2010 Sb. byl zveřejněn ve Sbírce zákonů České republiky teprve 21. května 2010 a nabyl účinnosti až 1. července 2010.

Není bez zajímavosti, že zmiňované omezení je známo i Českému telekomunikačnímu úřadu. Např. návrh oficiálního dokumentu „Strategie Správy Spektra (3S strategie) – podpora rozvoje konkurenčního prostředí a optimalizace podmínek využití kmitočtů ve vybraných částech rádiového spektra“ na straně 4 v článku 1.1 písm. a) uvádí: „Dlouhodobě nejsou na mobilním trhu k dispozici nabídky služeb postavené na velkoobchodní nabídce přístupu k síti, ačkoliv trh o takovou nabídku opakovaně projevil zájem. To do jisté míry omezuje možnosti některých alternativních operátorů v pevných sítích nabídnout zákazníkům kombinované nabídky služeb, zejména v případě významných business zákazníků.“

6. Nechť zadavatelé realizují své potřeby, ale prostřednictvím více soutěží.

Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že v celé věci nejde o zpochybňování práva zadavatele, vymezit veřejnou zakázku podle jeho potřeb, avšak o obranu proti diskriminaci a neodůvodněným technickým podmínkám, které omezují hospodářskou soutěž.

Má argumentace nesměřuje proti vymezení předmětu plnění jako takového – ten může zůstat shodný. Meritem je především tak skutečnost, že zadavatel seskupil rozdílné předměty plnění do jednoho zadávacího řízení a učinil povinností dodavatelů nabídnout je uceleně a nedělitelně, což neúnosně snížilo počet možných zájemců o veřejnou zakázku. Velmi dobře si uvědomuji nejen práva našeho klienta, ale i práva a povinnosti zadavatele. Je zcela evidentní, že zadavatel jako jediný zná své požadavky a potřeby, tudíž má právo je zohlednit při specifikaci požadavků na předmět plnění veřejné zakázky. Toto svrchované právo je však ohraničeno zásadami zákona, kterými se zadavatel musí řídit při zadání veřejné zakázky vždy, vymezení předmětu plnění nevyjímaje. Podoba veřejné zakázky, resp. jejího předmětu plnění, by tedy vždy měla být jakýmsi kompromisem mezi nezřídka unikátními požadavky zadavatele a schopnostmi významných dodavatelů v příslušném oboru tyto požadavky splnit. Tato zásada platí tím více tam, kde je počet relevantních dodavatelů značně omezen, jako je tomu v případě poskytovatelů telekomunikačních služeb. Nejen ve veřejných zakázkách totiž platí, že k opravdové hospodářské soutěži může dojít jedině za předpokladu, že o zakázku bude moci soutěžit dostatečný počet dodavatelů. Vymezení předmětu plnění zadávané zakázky však v tomto ohledu působí kontraproduktivně, neboť drtivé většině dodavatelů účast znemožňuje.

Jakákoliv přirovnání mívají obvykle ke skutečnosti velmi daleko. Přesto se nemohu ubránit alespoň dvojici ilustrativních příkladů:

V prvém z nich jde o nákup tramvají a autobusů. V obou případech jde o prostředky městské hromadné dopravy, které mají společný účel – vozit pasažéry. Přesto se jedná o zcela odlišné technické výrobky, které vyrábí odlišní dodavatelé, mají odlišný pohon, vyžadují odlišnou infrastrukturu atd. Dodavatelé každého z nich jsou mezi sebou schopni účinně soutěžit. Spojení jejich nákupu v jedné nedělitelné veřejné zakázce vzniká celá řada obtíží, jež může řadě potenciálních dodavatelů prakticky znemožnit se o ni ucházet. K nápravě není třeba měnit požadavky zadavatele na tramvaje či autobusy (tedy měnit předmět plnění). Postačuje pouze realizovat zadávací řízení tak, aby byla prakticky umožněna soutěž o tramvaje i o autobusy.

Stejně tak v telekomunikacích existuje kromě připojení k internetu, fixních a mobilních služeb i služba čtvrtá – tou je televizní vysílání. Takovou službu poskytuje v České republice pouze dodavatel Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Pokud bych přistoupil absolutně na výklad práva zadavatele, podle kterého je oprávněn vymezit předmět plnění veřejných zakázek a seskupit je do jediného nedělitelného zadávacího řízení zcela libovolně, pak v daném případě zůstává jediný možný zájemce o veřejnou zakázku. Je toto legitimní a odpovídá takový postup účelu zákona o veřejných zakázkách? Člověk nemusí být zrovna Einstein, aby pochopil, že nikoliv!

7. Technicky i smluvně lze konvergenci realizovat i na výsledcích více nezávislých soutěží.

Technické podmínky veřejné zakázky zaručují určitým dodavatelům konkurenční výhodu a vytvářejí neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, ačkoliv:

  • jejich přínos pro hospodárnost, efektivitu a účelnost veřejné zakázky je prakticky zanedbatelný,
  • nemají s faktickým propojením sítí nic společného,
  • lze je realizovat samostatně v mobilní i pevné síti.

Vzájemná vazba a neoddělitelnost jednotlivých druhů telekomunikačních služeb, které zadavatel požaduje v rámci zakázky, vyplývá spíše z absence jejího rozdělení na části a navazující absence možnosti podat na tyto části samostatné nabídky, než z objektivního stavu věcí. Jedna část zadávací dokumentace přesto obsahuje technické podmínky, které se týkají propojení služeb v mobilní a pevné sítě. Jedná se o kapitolu označenou Integrovaná hlasová virtuální privátní síť VPS. Zde zadavatel uplatňuje potřebu na propojení všech služebních mobilních telefonů a přípojek ISDN30 (telefonů v pevné síti) v jeho centrální lokalitě, přičemž uvádí tyto související požadavky (cituji):

  1. součástí VPS budou všechny mobilní telefony a přípojky ISDN30 v centrální lokalitě Zadavatele;
  2. pro všechna nebo pro vybraná telefonní čísla umožní definovat a používat pro volání zkrácené volby ve čtyřmístném číslovacím plánu;
  3. umožní nastavovat restrikce pro odchozí i příchozí hovory pro definované skupiny uživatelů (zadávání pravidel pro volání);
  4. možnost nastavení restrikcí na libovolném telefonním čísle v rámci VPS s funkcí blokování hovorů z a do VPS (např. Black list / White list);
  5. umožní označovat uskutečněné hovory pomocí prefixů tak, aby bylo možno v datech elektronického vyúčtování pomocí těchto prefixů rozlišovat služební a soukromé hovory;
  6. umožní delegovat správu (administraci) vybraných, zadavatelem definovaných částí VPS na různé administrátory – centrální správa přístupových práv s možností vytvoření hierarchické struktury.

Se vzájemným propojením služeb v pevných a mobilních sítích však prokazatelně souvisí výhradně požadavek uvedený pod bodem č. 2 – zkrácená provolba ve čtyřmístném číslovacím plánu. Všechny ostatní technické podmínky se kombinovaných služeb netýkají a mohou být poskytovány odděleně pro telefonní linky v pevné i mobilní síti! Např. možnost nastavení restrikcí na libovolném telefonním čísle v rámci VPS s funkcí blokování hovorů a nastavování restrikcí pro odchozí i příchozí hovory pro definované skupiny uživatelů. Stejně tak označování uskutečněných hovorů pomocí prefixů, aby bylo možno v datech elektronického vyúčtování pomocí těchto prefixů rozlišovat služební a soukromé hovory. Koneckonců i delegování správy (administrace) vybraných, zadavatelem definovaných částí VPS na různé administrátory, lze provést v mobilní i pevné síti odděleně.

Zbývá se tedy vypořádat s požadavkem na funkci zkrácené čtyřmístné provolby. Prvořadá je v tomto smyslu otázka, zda má pro zadavatele natolik konkrétní, prokazatelný a ekonomický přínos, že opodstatňuje řadu negativ, která její zavedení provází a zda tedy v jistém smyslu legalizuje diskriminaci, kterou namítám? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Nicméně zodpovězení této otázky zůstává výhradně na zadavateli. Ten by se měl zamyslet i nad tím, zda je nutné funkci zkrácené čtyřmístné provolby požadovat v zadávacích podmínkách tímto způsobem.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že by obdobný požadavek mohl být uplatněn i při rozdělení veřejné zakázky na části, případně při vyhlášení samostatných zadávacích řízení. K danému účelu postačí, aby zadavatel předem upozornil všechny dodavatele, že v případě výběru jejich nabídky jako nejvhodnější budou muset touto formou propojit svou síť s dalším dodavatelem, který bude vybrán pro plnění v jiné síti.

Autor Tomáš Pfeffer

Tomáš Pfeffer
Působí v týmu INDOC od roku 2002 jako zakládající partner. Problematice veřejných zakázek se věnuje od začátku působnosti prvního českého zákona o veřejných zakázkách. Na starosti má především taktiku, argumentaci a strategii postupu v jednotlivých kauzách našich klientů. Rovněž vyniká v nekonvenčním myšlení, nazývání věcí pravými jmény a setrvalém odporu vůči zaběhnutým (ne)pořádkům. Klienti s ním často řeší svůj přístup na trh veřejných zakázek a byznys development jednotlivých obchodních příležitostí.