Rešeršuji teď dopady práce znalců ve veřejných zakázkách na ICT a kromě hromady hnoje jsem si povšiml pěkné argumentace proti vytváření „rukojmí“ v zakázkách na informační systémy. Napsal ji už v roce 2009 znalec JUDr. Bohumír Štědroň, a to na vyžádání soutěžního úřadu. Týkala se prošetřování zakázek, které Ministerstvo zemědělství přidělilo bez výběrových řízení Telefónice – Integrace webových portálů a Systémová centralizace.
Celý posudek nemám k dispozici, ale z příslušných rozhodnutí soutěžního úřadu (R159/2009 a R160/2009) cituji alespoň podstatné:
Ze znaleckého posudku, který na žádost Úřadu vypracoval soudní znalec JUDr. Bohumír Štědroň, Ph.D., LL.M., vyplývá, že při budování nákladnějších informačních systémů v hodnotě cca 50 milionů a více by si státní organizace vždy měla smluvně vyhradit právo mimo jiné ke změně a další úpravě tohoto informačního systému, a to i jiným, na původním dodavateli nezávislým subjektem. Na základě výše uvedených skutečností proto zdůrazňuji, že pokud licenční smlouva neobsahuje ustanovení o možnosti další úpravy a změny informačního systému, výrazným způsobem se zhorší postavení státní organizace při aktualizaci a podpoře takového systému a zároveň se sníží možnost zajistit bezpečné fungování informačního systému, negativní ekonomické důsledky nepočítaje. V této souvislosti je vhodné podotknout, že i kdyby díla vzniklá při realizaci předchozích veřejných zakázek byla „označena“ za díla autorská, mohl zadavatel postupovat tak, že by zadání předmětné veřejné zakázky upravil tím způsobem, aby nebylo nutné využít předchozích děl (chráněných autorským zákonem), a to i bez podstatné změny výsledného plnění veřejné zakázky za předpokladu, že by v rámci takového postupu nahradil celé původní stávající programové vybavení. V tom případě by zadavatel nepotřeboval svolení nositele autorských práv stávajícího programového vybavení ke změně a zpracování původního autorského díla, poněvadž by je nepoužil. Je zřejmé, že i když by daný postup nemusel být ekonomicky nejvýhodnější, nedošlo by v jeho důsledku k porušení zákona (a zásady zákazu diskriminace).
Pochopitelně se tím málokdo ze zadavatelů řídí. Sleduji různé kontrakty kolem sebe a nabývám spíše pocitu, že „odevzdání se“ dodavateli informačního systému je tuzemským národním sportem. Mimořádná důmyslnost, se kterou je to leckdy provedeno, svědčí spíše o úmyslech, než o nedbalosti či nevědomosti.
Dlužno podotknout, že JUDr. Bohumír Štědroň, Ph.D., LL.M., je též členem rozkladové komise Ing. Petra Rafaje, předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.