Přeskočit na obsah

Vnitro překročilo Rubikon. Znovu chce dát miliardy Ciscu, ačkoliv stejný tendr vloni zrušil ÚOHS

Zkraje září spustilo Ministerstvo vnitra další pokus vysoutěžit rámcovou smlouvu, díky níž by 255 zadavatelů mohlo exkluzivně mimo dosah konkurence nakupovat síťové technologie od amerického výrobce Cisco. Děje se tak, přestože loňský pokus o to samé skončil debaklem. Tehdejší snahu vnitra nekompromisně zastavil ÚOHS, když odmítl princip univerzální výjimky ze zákona pro prakticky neomezené nákupy nové techniky bez soutěží. Utrpěli úředníci centrálního nákupu státu (CNS) absolutní ztrátu soudnosti, zábran či pudu sebezáchovy?

Bouře se přehnala. Chyby, díry a šikana dodavatelů v přezkumu zakázek zůstaly. Bez naděje na zlepšení

V loňském roce jsme zažili dramatický pokus o reformu pravidel přezkumu českých veřejných zakázek. Kromě užitečných změn tlačil i pár revolučních novot, zavánějících silnou pirátskou ideologií. Neměl moc šancí na úspěch a záhy tvrdě narazil. Branži přinesl alespoň jednu pozitivní změnu – o faulech, tendenční legislativě a nutnosti narovnat pravidla dohledu se začalo nahlas mluvit. Jenže euforie rychle uvadla a reálně se nezměnilo vůbec nic. Nadále přetrvává marasmus bez vyhlídek na zlepšení. A tak znovu zvedám prapor, jelikož pár věcí je vážně nutné opravit!

Vypsali zakázku na míru Ciscu. Po námitkách ji museli zrušit

Zadavatelé už nemohou spoléhat na hladký průběh tendrů, které napíšou na míru jedné síťové technologii. Léta tiše tolerovaný stav, kdy jiní světoví výrobci neměli chuť ani odvahu na tyto případy poukazovat, definitivně skončil. Přesto se podobné zakázky tu a tam objevují. Doufejme, že jen ze setrvačnosti či neznalosti. Dnešním článkem se pokusím odpomoci alespoň druhému důvodu a dopřeji odbornou publicitu zakázce Univerzity Karlovy, konkrétně fakultám Farmaceutické a Lékařské v Hradci Králové na síťovou infrastrukturu pokračování kampusu MEPHAREDII.

Česko má nejvyšší kauce na světě za přezkum veřejných zakázek. Drtíme jimi dodavatele přes 10 let a jedeme dál

Kauce až 10 milionů korun za podání návrhu na přezkum zakázky u ÚOHS je světový unikát. Nikde v Evropě ani ve světě se tomuto číslu ani vzdáleně nepřibližují. V Česku jde už deset let o standardní součást boje proti nepohodlným a obtěžujícím uchazečům, kteří si chtějí stěžovat (často oprávněně) na závadné veřejné zakázky. Jak se to mohlo stát? Kolik se platí v jiných zemích? A jak je možné, že za tuhle nesmyslnou kauci oroduje i Hospodářská komora nebo Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což jsou spolky, které by měly hájit zájmy dodavatelů? Vítejte v Česku, zemi příběhů!

Zažijte INDOC na vlastní kůži. Vyberte si z 8 jedinečných setkání přímo s námi

  • od

Čtete naše články, slýcháte o našem přístupu, úspěších a dokonce tušíte, pro koho pracujeme. No a přestože nemáte malér na spadnutí či jiný důvod nás angažovat do živé věci, rádi byste nasáli trochu naší energie, poznali osobně Tomáše, Martina nebo Víťu a provětrali své myšlení o veřejných zakázkách? Máme řešení akorát pro vás.

Zákeřná komplikace jednacího řízení: výhrada nejednat

Dnes to bude, slovy největšího neexistujícího Čecha, tak trochu „Hamlet bez Hamleta“. Neboli jednací řízení bez jednání. Tahle absurdita se může narodit z možnosti zadavatele uplatnit výhradu nejednat o předběžných nabídkách, a zakázku zadat na jejich základě hned. Naoko nevinná podružnost, která ovšem dokáže postavit JŘSU na hlavu.

Nová móda: zadavatelé nechtějí vědět, co konkrétně jim dodavatelé nabízí. Jaké jsou pro a proti takových zakázek? AKTUALIZOVÁNO o pohled zadavatelů

Když jsem začínal s veřejnými zakázkami, bylo prioritním zájmem každého zadavatele dozvědět se, jaké výrobky mu soutěžící nabízí. Zadání tak vypadala a v nabídkách se bez řečí objevovaly typy aut, počítačů, prostě všeho, co kdo zrovna nakupoval. Žádná raketová věda. Jenže to platilo prvních cca 30 let. Nyní v tendrech narážíme na nový trend – explicitní pokyn žádné konkrétnosti neuvádět. Zadavatel si o ně řekne poté, co vybere vítěze, v rámci součinnosti před uzavřením smlouvy. V čem spočívají výhody a nevýhody takového zadávání, popíšu v dnešním příspěvku.

Stát nás odškodnil za neoprávněnou kriminalizaci. Dopadlo to jako obvykle – zaplatili čtvrtinu skutečných nákladů a újmu za letité martyrium srazili na sto tisíc

  • od

Dotáhli jsme poslední ze série sporů, odstartovaných bláznivou vidinou ČAK, policie a státního zastupitelství, že INDOC podniká neoprávněně. Tentokrát šlo o náhradu škody a újmy. Nalézací soud sice potvrdil, že účelová svévole OČTŘ hraničila se šikanou a přiznal nám o dost vyšší zadostiučinění, nicméně odvolací soudci se pokorně přihrbili a s bohorovnou povýšeností státu výrazně uspořili. Vyšli ze srovnání s 10 let starým případem, kde dotyčný vysoudil jenom sto tisíc, takže pánové z INDOCu dostanou taky sto. Nádavkem srazili zadostiučinění o inflaci, ačkoliv nám ji předchozí soud přisoudil, ať si pánové moc nevyskakují. Opusťte soudní síň a už neotravujte.

Gratulujeme HPE k dokončené akvizici Juniperu. A těšíme se na společné zážitky v českých veřejných zakázkách na síťovou infrastrukturu

HPE dosáhlo dohody s americkým ministerstvem spravedlnosti a dotáhlo do konce akvizici Juniper Networks. Prestižního výrobce velkých páteřních routerů a přepínačů si zařadilo do sbírky k Arubě, kterou má už deset let. Získalo tak schopnost doručovat zákazníkům kompletní moderní síťový stack. Jaký to bude mít dopad na tuzemské veřejné zakázky, kdo jim doposavad panoval a jak si technologie HPE, Aruba a Juniper stojí v nezávislém srovnání, se pokusím načrtnout v dnešním příspěvku.

INDOC doručil Seyforu vítězství. Soud nakonec otočil a požadavek na zdrojový kód krabicového software neaproboval

Po sedmi! letech dospěla do úspěšného finále kauza, ve které jsme bránili dodavatele personálního informačního systému před nesmyslným požadavkem zadavatele na předložení zdrojových kódů od standardního (též proprietárního či krabicového) software. Náš klient se v jejím průběhu stihl třikrát přejmenovat. Začínali jsme s firmou VEMA, pak Solitea a koncovku hráli za skupinu Seyfor. Celý příběh je zajímavý ve dvou rovinách. Předně svým meritem, když ukázal, že ani pod roušku svaté války s vendor-lockem nelze schovávat drasticky nepřiměřená opatření. Druhak je exemplárním případem toho, co všechno je na českém systému přezkumu veřejných zakázek špatně a jak moc houževnatý musí být dodavatel, aby postupně odrazil nepřízeň zadavatele, pak soutěžního úřadu a nakonec i nižších soudů. Je to procházka peklem, ze které vyjdou živí jen ti nejotrlejší. Takovým v INDOCu podáváme pomocnou ruku.