Zapírání dokumentů nesmí být cesta, jak se vyvléknout ze šetření ÚOHS


Novou taktiku vymysleli zadavatelé, jejichž zakázky prošetřuje antimonopolní úřad. Vidí-li svou pozici jako beznadějně neobhajitelnou, neváhají zapřít originály důležitých dokumentů. Jednoduše je antimonopolnímu úřadu neposkytnou. Většinou s neurčitým komentářem, že je ztratili, případně jimi nedisponují z nějakých jiných důvodů. Nejde přitom o nezkušené zadavatele, jimž by bylo možné uvěřit, že nevědí o povinnosti několikaleté archivace. Příkladem může být Ministerstvo vnitra, které dostalo nedávno pokutu 3 miliony korun za to, že neuchovalo originál rámcové smlouvy na produkty Microsoft. Netřeba jistě připomínat, že jde o miliardový kontrakt, který zneužilo Ministerstvo práce a sociálních věcí k realizaci kritizovaného systému vyplácení dávek od společnosti Fujitsu Technology Solutions. Ministerstvo vnitra tedy údajně nemůže poskytnout originál smlouvy k přezkumu ÚOHS, což mu ovšem nebrání vyplácet řádově stovky milionů korun za plnění z této „ztracené smlouvy“ příslušným dodavatelům.

Ing. Tůma, vrchní ředitel sekce provozu informačních a komunikačních technologií:

MV aktuálně nedisponuje originálem okumentace, resp. většinu postoupené dokumentace drží v prostých kopiích. Tento stav je způsoben nuceným odchodem při snižování stavů pracovníků resortu či odchodem odpovědných a věcně příslušných pracovníků z jiných než organizačních důvodů.

Ministerstvo vnitra zjevně dělá, co může, aby soutěžní úřad nemohl zakázku šetřit. Nicméně ani předložení dokumentace v prostých kopiích nemůže zamezit přezkumu ze strany úřadu. To jednoznačně potvrzuje ustálená judikatura, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Aps 1/2009 – 27 ze dne 28.5.2009, který při posouzení této otázky vychází z dřívejších rozhodnutí Nejvyššího soudu.

K výše uvedenému považuje Nejvyšší správní soud za vhodné se vyjádřit k přípustnosti předkládání kopií listin v rámci procesu dokazování před obecnými soudy. Existuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se touto otázkou, např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 562/2006, Nejvyšší soud vyslovil, že „občanský soudní řád v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkaz listinami pouze jejich originály, proto i důkaz provedený fotokopií listiny hodnotí soud jako každý jiný důkaz“. Taktéž v rozsudku ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, Nejvyšší soud konstatoval, že důkaz provedený fotokopií listiny hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř. I když jsou tedy originály listin obecně jako důkazní prostředek zásadně vhodnější než jejich neověřené fotokopie, nelze postup, kdy se soud spokojí s prostými fotokopiemi listin, prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. Z uvedeného vyplývá, že dle ustálené judikatury lze v civilním soudním řízení použít dokonce i prosté, neověřené kopie listin, přičemž je věcí hodnocení důkazu, jak k nim soud v konkrétní věci přistoupí. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že obdobné principy platí i pro řízení před soudy ve věcech správního soudnictví, kde lze jako interpretační pravidlo mimo jiné aplikovat i ustanovení § 134 o. s. ř., neboť dle § 64 s. ř. s. se, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu (tedy i § 134 zařazený do části třetí o. s. ř.). 

Citované závěry Nejvyššího správního soudu o přípustnosti dokazování prostřednictvím kopií listin nepochybně platí i pro řízení u antimonopolního úřadu. Není možné rezignovat na přezkum podezřelé zakázky jenom proto, že dokumentace o jejím zadání není zcela kompletní či proto, že byla předložena v prostých kopiích. Zejména, způsobil-li tento stav zadavatel. Soutěžní úřad si je toho naštěstí vědom, neboť v tiskové zprávě k rozhodnutí uvádí, že uložil pokutu ve výši necelé třetiny možné sazby, neboť možnost přezkumu postupu centrálního zadavatele nebyla v tomto případě zcela vyloučena, ale pouze omezena.

Zapírání dokumentů tak rozhodně není pro zadavatele cestou, jak se vyvléknout ze šetření ÚOHS, ale pouze další slepou uličkou, která nikam nevede.