Poslední rok jsem měl oči otevřené a uši nastražené. Jako houba se snažil navnímat postoje a plány kompetentních míst, která mohou legislativně zlepšit mizérii přezkumu tuzemských veřejných zakázek. Tento týden mi došla trpělivost a musí to ven. Jsme pasažéři ve Schrödingerově vlaku, který současně smutně stojí na odstavné koleji a zároveň se kosmickou rychlostí řití do velkého maléru. Mašinfíra sedí v kabině moderního vlaku, ale kočíruje jej jako parovůz.
V podpalubí to vře, na můstku se tančí
Právní rámec přezkumu veřejných zakázek je v Česku tabu. O tom, jak jsou nastavena pravidla téhle hry, se nediskutuje. Už vůbec ne veřejně. A už vůbec ne s těmi, kteří v této hře musí vsázet nemalé finanční kauce, tedy s poškozenými dodavateli. Přitom jsou to právě oni, na jejichž bedra tuzemský zákon nakládá výhradní kompetenci iniciovat návrhová přezkumná řízení. Politikům i úředníkům se dlouho dařilo vytvářet dojem, že je vše v naprostém pořádku.
Problém tak mnoho let doutnal v podpalubí. Jenže teď se rozhořel natolik, že jej dále nelze ignorovat. Na stísněné postavení dodavatelů, kteří seberou odvahu a poukážou na cinklou veřejnou zakázku, upozorňujeme s kolegy z INDOC dlouhodobě. Na autokratický systém řízení ÚOHS poukazují permanentně nevládní organizace. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) zase řeší předběžnou otázku o nesouladu české anomálie, kdy antimonopolní úřad zastavuje šetření zadavatelů, kteří uzavřeli smlouvu na plnění veřejné zakázky, s Listinou základních práv EU. Zadavatelé si donekonečna stěžují na zdlouhavý a byrokratický systém, kterému nepřidává ani rozkolejenost dohledu nad zakázkami, dotovanými z peněz Evropské unie.
Každopádně budeme svědky konce přezkumu, jak jej známe
Přezkum veřejných zakázek je ve stávající podobě neudržitelný. Pár lidí to velmi dobře ví, další alespoň tuší. Většina dělá, že se jí to netýká a přezkum zakázek by nejraději zrušila nebo mu vyrazila všechny zuby, nechť může stát fešácky investovat a nerušeně utrácet veřejné miliardy. Ať už jde o ty naše nebo přerozdělené peníze evropských daňových poplatníků.
MMR mentálně uvízlo v minulosti
Ministerstvo pro místní rozvoj, jež je garantem legislativy českých veřejných zakázek, k vývoji dozorové části ZZVZ oficiálně mlčí. Když už z jeho kuchyně uniknou střípky názorů na toto téma, působí nahodile a poněkud monotónně. Jako kolovrátek pořád dokola vynalézají různé způsoby, jak přezkum otupit a ulehčit život zadavatelům. No posuďte sami.
Na jarní konferenci se nový ředitel odboru veřejného investování Jiří Šimon nechal slyšet, že zvažuje zkrácení lhůty na námitky proti zadávací dokumentaci pokud možno na polovinu. A že by bylo fajn, kdyby se soutěžnímu úřadu platily kauce i za podání rozkladu. První jsme si záhy vysvětlili, že z mnoha důvodů není dobrý nápad. Druhé mě velmi zaujalo. Kdyby za rozklady skládali kauce i zadavatelé nebo vybraní účastníci, kteří je doposavad mají zcela zdarma, přineslo by to nečekaný závan svěžího vánku fér hry. Vzápětí se ukázalo, že takhle to MMR nechtělo, že si tak nějak pomýšleli jenom na další kauce od dodavatelů. I když kdo ví, třeba jsem je nahlodal?
Na podzimní konferenci ve Valči přednesla za MMR jeho šéfka Sekce veřejného investování Leona Gergelová obsáhlou prezentaci. Tématu přezkumu se věnoval jediný snímek.
MMR v něm sděluje, že hlavní cíl novelizace přezkumu veřejných zakázek je omezit účelové postupy a zlepšit časovou a věcnou předvídatelnost. Jednotlivé odrážky nejsou příliš self-explanatory a zástupci ministerstva je bohužel nedoprovodili komentářem. Co konkrétně novelizace zamýšlí přinést zadavatelům a dodavatelům, tak zůstalo nevyřčeno.
Do třetice jsme mohli nahlédnout pod pokličku vnímání dozoru nad veřejnými zakázkami v právě uveřejněném konceptu Národni strategie veřejného zadávání v České republice pro období let 2024 až 2028. Když jsem na stranách 41-49 pročetl kapitolu věnovanou dozoru nad veřejnými zakázkami, můj pohár trpělivosti definitivně přetekl.
Tento materiál předkládá absurdně jednostranný pohled, akcentující výhradně obtíže zadavatelů. Ani slovo o zástupech vadných a nezákonných zakázek, které si přezkum se všemi jeho důsledky vykoledovaly zaslouženě. Ani slovo o nefunkčnosti přezkumu z pohledu poškozených dodavatelů. Ani slovo o nevymahatelnosti práva v důsledku zastavování přezkumných řízení soutěžním úřadem, a to i po korektivních zásazích soudů (za tohoto právního rámce zcela zbytečných). To vše zarámované bohorovným pokryteckým cílem, aby legislativa přezkumu nebránila efektivnímu nákupu, čehož se má dosáhnout minimalizací prostoru pro zneužívání práva zejména účelovým oddalováním konečného rozhodnutí, a tím posouváním možnosti zadavatele uzavřít smlouvu.
Nevím, kdo tuto kapitolu psal, ale napsal ji nevyváženě a tudíž špatně. Tendenční étos pohledu na dozor veřejných zakázek dává Národní strategie najevo v každém druhém odstavci. Za všechny třeba tyto:
Oblast přezkumu, nevyzpytatelnost jeho délky a možnost zásahu do probíhajícího zadávacího řízení představuje nezanedbatelné riziko zejména pro strategické investice státu a centrální nákupy.
Především u návrhových řízení mohou být důsledky dlouhého rozhodování velmi negativní a strach zadavatelů ze zdržení s realizací veřejné zakázky zvyšuje nezřídka až “vydírací” potenciál napadání veřejných zakázek před ÚOHS ze strany dodavatelů.
Cílem je dosažení takového stavu, ve kterém legislativa nebrání efektivnímu nákupu. Pravidla pro přezkum zákonnosti postupu zadavatele minimalizují prostor pro zneužívání práva zejména účelovým oddalováním konečného rozhodnutí, a tím posouváním možnosti zadavatele uzavřít smlouvu.
Takhle prostě nelze pokračovat. Přezkumná část ZZVZ se stala rukojmím fanatických zastánců utrácení za každou cenu, kteří její roli vidí v jediném – co nejméně vadit zadavatelům. Myšlení v tomto stylu předvedl nedávno i samotný ministr Bartoš, když bez špetky sebereflexe hodil blátem po firmě, jež si úspěšně! stěžovala na zvrzaný tendr ministerstva k digitalizaci stavebního řízení.
Že je hlavním a nezadatelným cílem přezkumu veřejných zakázek především dodržování jejich zákonnosti, účinná obrana před nekalostmi, ochrana poškozených dodavatelů, budování důvěry v celý systém veřejných zakázek nejen mezi těmito dodavateli, ale hlavně u daňových poplatníků, respektive veřejnosti, to už se nikdo nesnaží ani předstírat.
Tomáš Pfeffer
Přezkum veřejných zakázek potřebuje jako sůl férovou a otevřenou debatu, která dá prostor i názorovým oponentům. Byť říkají nepříjemné věci nebo reprezentují druhou stranu sporů o veřejné zakázky.
A jakkoliv k jejímu zodpovězení dokument typu strategie veřejného zadávání určitě neslouží, otázka, jaké konkrétní změny v přezkumu veřejných zakázek chce MMR navrhnout a prosadit, zůstává nadále bez odpovědi. Národní strategie v tomto ohledu slibuje pouze Revizi přezkumu veřejných zakázek a to v termínu do konce roku 2024. To je ani ne rok před dalšími volbami.
Na závěr připomenutí – poslední novela také jenom utahovala šrouby
Závěr nebude smířlivý ani optimistický. Není kde brát. Jenom připomenu, že ani poslední novela ZZVZ z června letošního roku, z výše pojmenovaného narativu nevybočila a pravidel přezkumu se dotkla tradičním způsobem. Veškeré změny byly tvrdě namířeny proti právům stěžujících si dodavatelů.
Zavedla počítání kauce za návrh také z ceny v předběžné nabídce. Například v jednacích řízeních s uveřejněním. Ačkoli nejde o nabídkovou cenu, ale pouze o výchozí částku pro následné jednání. Dodavatel tak bude skládat kauci 1 % z fiktivní částky, která ve finále nemá s nabídkovou cenou mnoho společného.
Prohloubily se překážky v nahlížení do spisu. De facto legalizovala již uplatňovanou praxi ÚOHS na poli nahlížení do spisu a poskytování informací. Úřad vyloučí z nahlížení všechno, co podle něj nebude důkaz. Ačkoli poskytne seznam nezpřístupněných listin, je zřejmé, že kontrola nad provedenou selekcí je nulová. ÚOHS ani nesdělí, například podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nic z toho, co je obsaženo v dokumentech vyloučených z nahlížení. Novela přitom stejný princip zavádí u soudu, který rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí úřadu. Ani zde nebudou poskytnuty listiny vyloučené již předtím úřadem.
Jako vyslovená zlomyslnost pak působí zásah do fungování Krajského soudu v Brně, kterému novela skrze zákon o zadávání veřejných zakázek nově ukládá vybírat kauce za vydaná předběžná opatření. Ta předběžná opatření, která mají jako jediná potenciál překročit českou anomálii se zastavováním přezkumu zakázek, v nichž zadavatelé uzavřeli smlouvy na jejich plnění. Na jejich vydávání založil svou úvahu o konformitě české přezkumné úpravy s Listinou základních práv EU také generální advokát Manuel Campos Sánchez-Bordony. Ten ve svém stanovisku vychází z toho, že předběžná opatření jsou dostupným nástrojem, kterým se má nevymahatelnost práva řešit. Asi mu někdo z České republiky zapomněl říct, že správní soudy mohou vydávat předběžná opatření pouze na návrh (nikoliv z moci úřední) a že jsme si mezitím odsouhlasili změnu zákona, takže za takový návrh je nutné složit další kauci (první byla složena u ÚOHS) až 10 mil. Kč.