Zkraje letošního roku zrušil Krajský soud v Brně historicky první rozhodnutí antimonopolního úřadu o zákazu plnění smlouvy. To bylo původně vydáno na žádost našeho klienta, telekomunikační firmy GTS Czech, a to proti zakázce na datovou síť pražského magistrátu. Soudci Raus, Šebek a Kubenová bohužel odůvodnění svého rozsudku vystavěli na hluboce teoretické úvaze, zcela odtrženi od reality a skutečného stavu věci. Proč?
Stručně připomenu, že původní zakázku na zajištění provozu metropolitní sítě získala v létě roku 2010 firma T-Systems. Stalo se tak v jednacím řízení bez uveřejnění za cenu téměř 200 milionů korun. Zakázka sama o sobě nebyla ničím výjimečná – to pouze účelově tvrdil zadavatel, ve snaze obhájit její zadání bez otevřené soutěže. Antimonopolní úřad při jejím zakazování konstatoval, že pražský magistrát vážně porušil zákon o veřejných zakázkách a dopustil se několika správních deliktů. Současně mu byla uložena pokuta 1,1 mil. Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci na podzim roku 2011 a zákaz plnění byl po projednaném rozkladu účinný od poloviny února 2012.
Ačkoliv si město proti rozhodnutí podalo žalobu, muselo pravomocný zákaz respektovat. Vyhlásilo tedy řádné otevřené řízení na rámcovou smlouvu, do kterého se úspěšně přihlásili 3 dodavatelé (výsledek byl zveřejněn v srpnu roku 2012). Následně začali podávat nabídky do prováděcích soutěží, bez problémů procházeli technickým šetřením a zakázku začali plnit! To vše se odehrávalo od poloviny roku 2012.
Jako opaření jsme tedy zůstali koukat, když nám (vedlejšímu účastníkovi řízení) byl v únoru letošního roku doručen rozsudek, kterým se zákaz původní smlouvy ruší, přičemž soud radikální závěr odůvodňuje tím, že antimonopolní úřad nedostatečně zkoumal, zda budou ostatní dodavatelé vůbec schopni zakázku plnit?! Za situace, kdy je na ní dokončena nová soutěž, realizace rozjeta v plně konkurenčním prostředí a ceny spadly na třetinové hodnoty, se vrácení sporu na půdu ÚOHS jeví jako naprostá hloupost. Výše jmenovaní soudci jsou však přesvědčeni o opaku:
Bude zapotřebí nejprve najisto postavit otázku, zda z technických důvodů mohl zakázku skutečně splnit pouze ten dodavatel, s nímž žalobce v jednacím řízení bez uveřejnění jednal a s nímž uzavřel smlouvu, anebo i jiní dodavatelé, jak je shora uvedeno, a teprve následně věc právně vyhodnotit.
Rozsudek Krajského soudu v Brně 62Af 65 2011
Přitom žalobcem byl samotný zadavatel, který mezitím zakázku zadal a nechal realizovat více dodavatelů. Soud u něj tedy mohl (a možná i měl, pokud na této věci postavil zásadní závěr) snadno zjistit, jak se věci mají.
Pevně doufám, že rozsudek v takto bláznivé podobě vznikl omylem a zůstane jakousi černou výjimkou v jinak poměrně konzistentní a pochopitelné rozhodovací praxi brněnského krajského soudu. Naznačuje-li nový trend, byla by to pro účastníky veřejných zakázek velmi špatná zpráva. Soud byl doposud jejich jedinou nadějí v boji proti nekvalitně pracujícímu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
PS: Tento příspěvek píši s plným vědomím, že kritizovat soudce či jakkoliv poukazovat na nedostatky jejich práce se v Čechách nevyplácí. Počítám s tím, že z osobních a profesních důvodů možná nebudou schopni ani ochotni chybu přiznat a pravděpodobně dojde na mnohem obvyklejší scénář – v dalších eventuálních sporech mou troufalost po zásluze odmění. Kdo mě znáte, jistě pochopíte, že nemohu jinak. Ti ostatní se jen pousmějí a s ohnutými zády budou dál brblat po hospodách.