Letos v září přiznal Okresní soud v Ostravě náhradu škody ve výši 15,8 mil. Kč dodavateli, kterého neoprávněné vyloučení z tendru připravilo o veřejnou zakázku. Unikátní rozsudek představuje bílou vránu, neboť soudy doteď podobné žaloby s okázalou lehkostí zamítaly. Firma RPIC-ViP za svá práva bojuje od roku 2010. Cesta je to klikatá a dlouhá. Zlom přišel až se zásahem Ústavního soudu. Předtím justiční mašinérie předváděla standardní tanec na téma: „Na získání veřejné zakázky není právní nárok, takže jakápak škoda.“ Příběh vypadá ve zkratce takhle.
Společnost RPIC-ViP s.r.o. byla v roce 2009 nezákonně vyloučena ostravským Úřadem práce z tendru na Výběr dodavatele služeb na realizaci projektu: Start. Tento fakt na základě rozsudku Krajského soudu v Brně napodruhé potvrdil i ÚOHS a v přestupkovém řízení zadavateli uložil pokutu 900 tis. Kč. Jiná náprava nepřicházela v úvahu, protože zadavatel mezitím uzavřel smlouvu a zakázku plnila jiná firma. Mimochodem, dnes už by se taková věc nestala. Mezitím se změnil zakázkový zákon a ÚOHS by opakované šetření zakázky po korekci správním soudem vůbec neprováděl. Správní řízení by zastavil pro bezpředmětnost a založil jej do archivu.
Poškozená firma zažalovala v červnu 2012 zadavatele o náhradu ušlého zisku z plnění zakázky. Žalobu v květnu 2015 zamítl Okresní soud v Ostravě, v červnu 2017 to potvrdil Krajský soud v Ostravě a v květnu 2018 Nejvyšší soud. Soudy se jako jeden muž schovávaly za obehranou floskuli, která po dvě desetiletí destruovala odpovědnost zadavatelů veřejných zakázek:
ZVZ negarantuje uchazeči právo na to, aby se stal vítězným uchazečem, kterému bude veřejná zakázka přidělena, ani právo na vlastní uzavření smlouvy, a to ani za situace, že dle hodnotících kritérií uvedených v zadávacím řízení předloží nejvýhodnější nabídku.
Okresní soud v Ostravě č.j. 18 C 22/2012-150 (květen 2015)
Až potud žádné překvapení, všechno jako obvykle. Dodavatel to ale nevzdal a podal ústavní stížnost, které Ústavní soud v dubnu 2020 vyhověl a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu pro porušení práva na soudní ochranu. Ten pak zrušil rozsudky nižších soudů a případ znovu (zhruba po 7 letech) přistál na Okresním soudu v Ostravě s úkolem, aby opětovně posoudil naplnění předpokladů odpovědnosti zadavatele za škodu vzniklou vyloučenému dodavateli se zohledněním ustálené rozhodovací praxe v případech, kdy je požadována náhrada škody v podobě ušlého zisku.
Okresní soud v novém projednání konstatoval, že poškozená firma byla ze zadávacího řízení vyloučena nezákonně a že to mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Její nabídka byla lepší ve všech hodnocených kritériích než nabídka vítěze. Podle soudu tak zadavatel za vzniklou škodu odpovídá a nejsou pochybnosti o tom, že při korektním postupu by byla se žalobkyní uzavřena smlouva na veřejnou zakázku. Proto má právo na ušlý zisk.
Na základě provedeného dokazování lze uzavřít, že tvrzený ušlý zisk je podle obvyklého chodu zadávacího řízení i obecné zkušenosti adekvátním následkem neoprávněného vyloučení žalobkyně ze zadávacího řízení. S ohledem na shora uvedené je s vysokou mírou pravděpodobnosti jisté, že nebýt neoprávněného vyloučení žalobkyně, její nabídka by vzhledem k obvyklému chodu zadávacího řízení (kdy v řízení nevyplynuly najevo žádné okolnosti, které by byly způsobilé ovlivnit předpokládaný chod zadávacího řízení) byla vybrána jako vítězná a žalovaná by s ní uzavřela smlouvu a zakázku realizovala, jako se tomu reálně stalo se společností COFET a. s.
Okresní soud v Ostravě č. j. 18 C 22/2012-508 (září 2023)
Zadavatel se proti rozsudku podle očekávání odvolal. Takže i Krajský soud v Ostravě dostane příležitost složit reparát. Věc dál sledujeme a budeme informovat.
Kdyby soudy začaly k náhradě škody přistupovat popsaným způsobem, zmírnilo by to nevymahatelnost práva, kterou trpí především dodavatelé. Nedomyšlená právní úprava často umožní zadavateli poškodit účastníka tendru, a přesto uzavřít smlouvu na zakázku. Jakmile se to stane, poškozený dodavatel si o nápravě může nechat zdát; jedinou naději představuje právě náhrada škody. Až dosud to soudy prakticky nezajímalo. Ušlý zisk nepřiznávaly ani tam, kde bylo evidentní, že poškozený by zakázku vyhrál. Změna v jejich přístupu by nejen pomohla k právu dodavatelům, ale taky by posílila vědomí odpovědnosti zadavatelů za jejich počínání. Je totiž rozdíl, zda po křivém uzavření smlouvy hrozí (tak trochu) symbolická pokuta od ÚOHS nebo náhrada skutečné škody.