V úterý 21. června 2022 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání v tzv. druhé větvi korupční kauzy bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Kromě jiného o zákazu plnění veřejných zakázek pro Metrostav a jeho dceru Metrostav Infrastructure. Co tyhle firmy můžou a na co musejí v dalších 3 letech zapomenout? Jak se do zákazu dostala firma, která v době spáchané trestné činnosti sotva vznikla a neměla s inkriminovanými veřejnými zakázkami nic společného? A co soud uvedl k odůvodnění trestu? Přinášíme stručný přehled nejpodstatnějšího.
Získali jsme anonymizovaný opis rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. značky 2 To 127/2020. Zajímavé čtení je zvýrazněno barevně zejména na str. 29 a pak na str. 107, 108, 117 a 118. Protože s aplikací zákazu plnění veřejných zakázek nejsou zatím velké zkušenosti a jedná se o trest citelný, byli jsme zvědaví, jak se k jeho různým aspektům vyjádřil soud. Náš komentář se nevěnuje peněžitým trestům ani povinnostem odsouzených firem zveřejnit v celostátních denících na své náklady informace o rozsudku. Vše dále popsané se shodně týká obou firem Metrostav (MTS) i Metrostav Infrastructure (MI).
Výrok o trestu
Vrchní soud uložil zákaz plnění veřejných zakázek ve struktuře, kterou předpokládá § 21 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zákon o TOPO). Zákaz se skládá ze tří samostatných částí, a to zákaz (1) uzavírání smluv, (2) účasti v zadávacích řízeních a (3) účasti v jiných veřejných soutěžích (např. veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku podle § 1772 a násl. občanského zákoníku). Ustanovení § 21 odst. 3 zákona o TOPO, ze kterého rozsudek vychází, vypadá takto:
Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů.Soud současně stanovil pro každou dotčenou činnost samostatně rozsah zákazu, a to zákaz (1) uzavírání veškerých smluv na VZ, (2) účasti v zadávacích řízeních uvedených v § 3 ZZVZ a (3) účasti ve veškerých veřejných soutěžích podle jiných předpisů.
Podle § 21 odst. 1 TOPO se obžalované dále ukládá trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu 3 (tří) let, přičemž dle § 21 odst. 3 TOPO se obžalované po dobu výkonu uloženého trestu zakazuje uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.
z rozsudku
Zákaz účasti v zadávacích řízeních
Soud v odůvodnění komentoval pouze rozsah druhé části uloženého zákazu. Je to celkem pochopitelné, protože uzavírání smluv a účast ve veřejných soutěžích zakázal úplně, a není na tom co rozebírat. Zákaz účasti v tendrech podle ZZVZ je vymezen odkazem na § 3 ZZVZ obsahující seznam všech zadávacích řízení. Znamená to, že zákaz účasti zahrnuje řízení zjednodušená podlimitní, otevřená, užší, jednací s uveřejněním, jednací bez uveřejnění, se soutěžním dialogem, o inovačním partnerství, koncesní a pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu. Těch se odsouzené firmy nemohou účastnit. Soud vysvětlil, že tato část zákazu se nevztahuje na veřejné zakázky malého rozsahu (pro stavby do 6 mil. Kč), protože nejsou uvedeny v odkazovaném § 3 ZZVZ, když se nezadávají podle ZZVZ. Tato úvaha je ovšem poněkud nadbytečná ve světle současně uloženého zákazu uzavírání veškerých smluv na veřejné zakázky, což postihuje i veřejné zakázky malého rozsahu.
Vrchní soud v Praze upozorňuje na skutečnost, že ustanovení § 3 zákona o ZVZ řeší pouze zadávací řízení, kde je procesní postup upraven zákonem o zadávání veřejných zakázek, nicméně existuje výjimka, která nespadá pod znění § 3 zákona o ZVZ, kterým byla vymezena šíře uloženého trestu, a to jsou veřejné zakázky malého rozsahu… Uložený trest tedy platí pro všechny veřejné zakázky, podlimitní i nadlimitní, realizované v některém z druhů zadávacích řízení, které jsou taxativně vyjmenované v ustanovení § 3 zákona o ZVZ.
odst. 301 rozsudku
Soud rovněž zmínil, že není možné, aby potrestané firmy využily možnost obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení podle § 76 ZZVZ, protože ten to přímo vylučuje.
Časová a místní působnost
Odvolací soud zdůrazňuje, že trest nepůsobí retroaktivně, tedy všechny uzavřené smlouvy před nabytím právní moci trestu zákazu plnění veřejných zakázek platí... Na okraj Vrchní soud v Praze podotýká, že tento druh trestu a jeho působnost se vztahuje z logiky věci pouze na území České republiky. Otázka zda takovýto druh trestu bude překážkou pro obžalované právnické osoby při jejich účasti ve výběrových řízení mimo Českou republiku, závisí toliko na pravidlech a na zákonné úpravě, které si stanovují jednotlivé státy, ať v rámci Evropské Unie nebo mimo ni.
odst. 301, 303 rozsudku
Potrestané firmy tedy podle soudu mohou rozdělané, resp. kontrahované veřejné zakázky dokončit. Nemohou však uzavírat žádné nové smlouvy. Svázání trestu s územím ČR dává smysl, pro případné omezení účasti na veřejných zakázkách v zahraničí bude rozhodující tamní legislativa.
Změny probíhajících zakázek
Vrchní soud v Praze v souvislosti s tímto uloženým trestem upozorňuje, že obžalované právnické osoby se nemohou podílet na zadávacím řízení, kde vyvstane potřeba podstatné změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, jejímž účastníkem již je. Tedy pokud jde o změny v již uzavřených smlouvách, obžalované právnické osoby se mohou podílet na takových veřejných zakázkách, kde jde o změny nepodstatné ve smyslu ustanovení § 222 zákona o ZVZ.… Obžalovaným právnickým osobám, kterým byl uložen tento druh trestu, nebylo zakázáno plnění již vysoutěžené veřejné zakázky, jak již bylo řečeno, trest nepůsobí retroaktivně, ale počíná od právní moci uložení takového trestu do futura, přičemž z toho vyplývá, že nic nebrání tomu, aby byly prováděny nepodstatné změny závazků ze smluv v rámci uzavírání dodatků. Pokud by tomu tak nebylo, vznikla by překážka, která by zamezila plnění většiny uzavřených smluv na veřejné zakázky před právní mocí rozhodnutí.
odst. 302 rozsudku
Soud vysvětlil, nakolik mohou odsouzené společnosti uzavírat dodatky k veřejným zakázkám, které již plní. A dospěl k závěru, že se to odvíjí od druhu změny. Soud má za to, že firmy mohou uzavírat dodatky na nepodstatné změny smlouvy (viz § 222 ZZVZ), k nimž není nutné pořádat zadávací řízení. (Soud zřejmě tyto dodatky nepovažuje za nové smlouvy, na které by se vztahovala první část uloženého zákazu.) Ovšem podstatné změny smluv na probíhající veřejné zakázky potrestané formy provádět nemohou. Jim totiž musí předcházet některé ze zadávacích řízení podle ZZVZ, kterých se nesmějí účastnit.
Ani jako poddodavatel
Vrchní soud možnou účast odsouzených společností v úloze poddodavatelů při veřejných zakázkách v odůvodnění rozsudku explicitně nekomentoval. Nicméně tuto eventualitu vylučuje přímo výrok soudu, jímž je uložen zákaz uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek. Uložený zákaz postihuje všechny smlouvy, jejichž předmětem je podíl na plnění veřejných zakázek, a to bez ohledu na jejich formu, označení a smluvní strany. Účast poddodavatele na veřejné zakázce je přitom vždy založena na smluvním vztahu, jímž se poddodavatel zavazuje provést pro generálního dodavatele určité dodávky, služby či stavební práce při realizaci veřejné zakázky. Jedná se tedy o smlouvu na plnění veřejné zakázky či určité její části, kterou podle soudu nesmí žádná z odsouzených společností uzavřít. Má to logiku, protože v opačném případě by bylo možné uložený zákaz obcházet. Tím spíš, že ZZVZ obecně nelimituje možnost plnění poddodavatele, které tak může teoreticky dosahovat až 100% zakázky. Uložení zákazu uzavírání veškerých smluv na veřejné zakázky je proto i z tohoto důvodu namístě.
Trest i pro Metrostav Infrastructure
MI byl do trestního soudního řízení „vtažen“ dodatečně, a to až v době odvolacího řízení. Na první dobrou člověka napadne, jak se to vlastně mohlo stát. A zda tím nebyl MI poškozen na svých právech, především právu na obhajobu, když „přišel“ o první stupeň soudního řízení. Soud nejprve vysvětlil, proč se mezi obžalované musel dostat také MI.
V tomto případě, s ohledem na evidentní převedení části majetku a historických závazků právnické osoby [MTS] na jiný subjekt, se jedná o singulární sukcesi a tedy právního nástupce na základě smlouvy, na kterého objektivně jeho vznikem ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o TOPO přechází trestní odpovědnost stíhané právnické osoby, a je tedy od okamžiku jeho vzniku nutné s ním zacházet jako s obviněnou právnickou osobou… Z veřejně přístupných rejstříků lze zjistit, že s účinností ke dni (datum) došlo k převodu závodu společnosti [MTS] v podobě části organizačního útvaru společnosti [MTS] nazývaného„ Divize 4“ z obžalované společnosti [MTS] na společnost [MI] Z výpisu z obchodního rejstříku [MTS] vyplývá, že MI je 100% dceřiná společnost obžalované společnosti [MTS], kdy v rámci převodu závodu přešlo výrobní a personální zázemí, zdroje a s tím i související know-how a zkušenosti spojené s realizací smluvních vztahů, včetně těch historických, které umožnují [právnická osoba] využívat jako reference stavby provedené společností [právnická osoba].
odst. 279, 280 rozsudku
Soud dovodil, že současně s převodem práv, povinností a zdrojů MTS Divize 4 na MI došlo i k přechodu trestní odpovědnosti, což vyžaduje přibrání MI do soudního řízení. Trest pro MI se přitom soudu jeví jako nezbytný, jinak by mohlo docházet k obcházení zákazu uloženého MTS. Soud má za to, že by se MTS mohl jako subdodavatel podílet na veřejných zakázkách, o něž by soutěžil MI. Soud dále vysvětlil, proč MI nebyla zkrácena v právu na obhajobu, i když nebyla účastna prvoinstančního soudu.
Vrchní soud v Praze jednak k otázce postavení obžalované [MI] a k maximálnímu zachování možných procesních práv v rámci řízení u odvolacího soudu doplnil dokazování jednak výslechem obžalované [MI]… a jednak provedl celou řadu zejména listinných důkazů, které se týkaly právě obžalované [MI], a které z velké většiny předložila samotná obžalovaná. Vrchní soud v Praze se v rámci veřejného zasedání snažil maximálně vyjít obžalované [MI] vstříc v rámci zákonných procesních mantinelů, aby mohla uplatnit svoji obhajobu.… Tento právní nástupce se dosavadního řízení účastnil v podstatě skrze obžalovanou společnost [MTS] a výkon všech práv v rámci spravedlivého trestního procesu byl umožněn právnímu předchůdci, tedy obžalované společnosti [MTS]. V rámci odvolacího řízení podle názoru Vrchního soudu v Praze byly maximální možná procesní práva umožněna již i obžalované [MI].
odst. 280, 281 rozsudku
Zbytečná nejasnost
Samotný rozsudek je formulován jednoznačně a srozumitelně. Rovněž odůvodnění je velmi pečlivé, pouze na jednom místě obsahuje vyjádření, které při vytržení ze souvislostí může vyvolat dojem, že celý zákaz, resp. všechny jeho části, je uložen v rozsahu § 3 ZZVZ.
Uložený trest od nabytí právní moci platí ve stanoveném rozsahu zákazu, tj. po dobu výkonu tohoto trestu se zakazuje v soudem stanoveném rozsahu, pouze ustanovení § 3 zákona o ZVZ, uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek účastnit se zadávacího řízení nebo veřejné soutěže.
odst. 301 rozsudku
Taková interpretace ovšem nedává logický ani jazykový smysl. Především proto, že pro uzavírání smluv a účast v jiných veřejných soutěžích soud uložil zákaz absolutní, když použil termínu „veškeré“. A dále proto, že § 3 ZZVZ obsahuje pouze seznam druhů zadávacích řízení, a nemá žádnou vazbu na uzavírání smluv ani na účast v jiných veřejných soutěžích. Díky tomuto kontextu zůstává, i přes použití poněkud „nešťastné“ formulace v odůvodnění, obsah rozsudku jasný a nedává prostor k pochybnostem ohledně toho, co odsouzené firmy v dalších 3 letech nemohou.