Přeskočit na obsah

Martin Kovařík

Partnerem INDOC od roku 2002, ve veřejných zakázkách od roku 1997. Praxi zahájil ve státní správě, kde přezkoumával postupy zadavatelů veřejných zakázek. Také díky tomu se specializuje především na zadávací proces a obranu proti nepravostem ze strany zadavatelů. Krok za krokem provádí klienty úskalími jednotlivých tendrů tak, aby jejich nabídky měly co největší šanci na úspěch. Jeho doménou je argumentace, zejména tam, kde je nutné obhájit pozici klienta v zadávacím řízení. Absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze.

ÚOHS trochu nešťastně žongluje s aktivní legitimací dodavatelů

„Jdu na sever… a už jdu na jih.“ Tahle cimrmanovská hláška sedí na přístup ÚOHS při posuzování, zda dodavatel může v zadávacím řízení podávat námitky a následné návrhy proti postupu zadavatele. To se přitom odvíjí od splnění či nesplnění podmínky, zda dodavateli hrozí z kvůli postupu zadavatele v tendru újma. Vypadá to celkem přehledně a jednoduše, ovšem následující dva příběhy ukazují, že všechno se dá zkomplikovat. A že to má svoje následky.

D&B k veřejným zakázkám patří. Nemůže být ale cestou, jak odfláknout přípravu

Metoda Design&Build si vedle soukromých projektů postupně nachází místo i ve světě veřejných zakázek. Zadavatele láká především možnost přesunout starosti s projektovou dokumentací na realizátora stavby. Některým zajiskří očička, a nechtíce se vztekat s projektem, vrhnou se do D&B po hlavě s představou, že se při tom ani moc nezapotí, protože to půjde samo. Taková naivita je ovšem trestuhodná a taky potrestaná bývá. D&B není samospasitelný a určitě to není způsob, jak zakamuflovat odbytou přípravu zakázky. Přesně naopak, uspokojivý výsledek D&B přímo závisí na kvalitě zadání. Posuďte sami.

D&B k veřejným zakázkám patří. Nemůže být ale cestou, jak odfláknout přípravu

Fenomén metro. Pandemonium nebo bouře ve sklenici vody? Nedejte se mýlit, vážení

Jeden známý nedávno vyjádřil zděšení nad tím, co se děje kolem soutěže na metro I.D, Olbrachtova – Nové Dvory. Jaké hrůzy se tam musí odehrávat! Překvapil mě, protože je to člověk svéprávný, bez sklonu podléhat oblíbeným většinovým představám. Pak mi to docvaklo. Zadávání erárních zakázek je dost svět sám pro sebe a kdo se v něm nepohybuje, tak vlastně neví. A když se ve veřejném prostoru vynořují zaručené zprávy o lžích, podvodech a trestních oznámeních, těžko se ubránit dojmu, že je cosi shnilého v pražském metru. Možná někoho zklamu, ale žádné pandemonium se nekoná.

Fenomén metro. Pandemonium nebo bouře ve sklenici vody? Nedejte se mýlit, vážení

Téměř 16 milionů pro poškozeného dodavatele. Soud poprvé přiznal náhradu škody za faul zadavatele veřejné zakázky

Letos v září přiznal Okresní soud v Ostravě náhradu škody ve výši 15,8 mil. Kč dodavateli, kterého neoprávněné vyloučení z tendru připravilo o veřejnou zakázku. Unikátní rozsudek představuje bílou vránu, neboť soudy doteď podobné žaloby s okázalou lehkostí zamítaly. Firma RPIC-ViP za svá práva bojuje od roku 2010. Cesta je to klikatá a dlouhá. Zlom přišel až se zásahem Ústavního soudu. Předtím justiční mašinérie předváděla standardní tanec na téma: „Na získání veřejné zakázky není právní nárok, takže jakápak škoda.“ Příběh vypadá ve zkratce takhle.

Téměř 16 milionů pro poškozeného dodavatele. Soud poprvé přiznal náhradu škody za faul zadavatele veřejné zakázky

Po delší době něco ze stavebnictví. ÚOHS zrušil výběr zhotovitele pro „Dům seniorů Bohnice“. Vítěz nesplnil technické požadavky

Obdivné komentáře na adresu soutěžního úřadu nepatří k obvyklým příspěvkům na tomto webu. Proto jsem rád, že je důvod pro výjimku. ÚOHS zkoumal na návrh našeho klienta HOCHTIEF CZ a.s. zakázku na výstavbu Domu seniorů Bohnice. Návrhu vyhověl, což nám přirozeně udělalo radost. Ale přinejmenším stejně nás potěšil věcný přístup úřadu. Přezkoumal, zda vybraný dodavatel splnil technické podmínky, a podle toho rozhodl. Žádné kličky ani formality. Příběh vypadá následovně.

Po delší době něco ze stavebnictví. ÚOHS zrušil výběr zhotovitele pro „Dům seniorů Bohnice“. Vítěz nesplnil technické požadavky

Eroze dohledové části zákona o veřejných zakázkách. Za 28 let se povinnosti dodavatelů znásobily, zatímco jejich práva nenápadně mizí

„Dodavatel se na svůj účet snaží napravit, co někdo jiný pokazil“. Tak se dá jednou větou vyjádřit princip českého dohledu nad veřejnými zakázkami. Firma poté, co inkasuje faul od zadavatele, zpracuje stížnost, složí kauci a doufá, že soutěžní úřad věc napraví. Jinak se to nestane, protože ÚOHS pochopitelně sám od sebe nedokáže ohlídat průběh všech zadávacích řízení, ani kdyby chtěl. Příslovečným klackem pod nohy dodavatelů je ovšem stále „speciálnější“ úprava dozorové části zákona o veřejných zakázkách, která je krok za krokem tlačí do rohu pomyslného ringu. Připomeňte si nejvýznamnější mezníky.

Eroze dohledové části zákona o veřejných zakázkách. Za 28 let se povinnosti dodavatelů znásobily, zatímco jejich práva nenápadně mizí

Co přinesla novela 166/2023 Sb. dodavatelům?

V pátek 16. června vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 166/2023 Sb., platit začne 16. července. Dlouho očekávaná a široce diskutovaná novela zákona o veřejných zakázkách. Navzdory původním proklamacím zdaleka není jen technická. V různých ohledech tak či onak dopadá na celý zadávací proces i jeho aktéry. Zde zmíním pouze podstatnější změny z pohledu dodavatelů (kompletní úpravy najdete v našem úplném znění). Novelu a její důsledky pro soutěžící dodavatele těžko zhodnotit souhrnně. Jednou je hůř, jednou je líp. Koneckonců, udělejte si vlastní představu.

Co přinesla novela 166/2023 Sb. dodavatelům?

Transparentnost zadávání veřejných zakázek jenom naoko. To podstatné zůstává veřejnosti utajeno

Často skloňovanou prioritou veřejného zadávání je možnost veřejné kontroly. Různé informace jsou opravdu k mání, a tak se zdá, že všechno funguje, jak má. Jenže bližší pohled poodhalí, že zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje řadu důležitých údajů a souvislostí před veřejností utajit. Zadavatelům se proto nelze divit, že publikují pouze to, co podle ZZVZ musí, a že dobrovolnou průhledností příliš neoplývají. Zkušenosti je naučily, že méně je více. Kde jsou bílá místa?

Transparentnost zadávání veřejných zakázek jenom naoko. To podstatné zůstává veřejnosti utajeno

Co přinesl rozsudek zákazu veřejných zakázek Metrostavu a jeho dceři

V úterý 21. června 2022 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání v tzv. druhé větvi korupční kauzy bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha. Kromě jiného o zákazu plnění veřejných zakázek pro Metrostav a jeho dceru Metrostav Infrastructure. Co tyhle firmy můžou a na co musejí v dalších 3 letech zapomenout? Jak se do zákazu dostala firma, která v době spáchané trestné činnosti sotva vznikla a neměla s inkriminovanými veřejnými zakázkami nic společného? A co soud uvedl k odůvodnění trestu? Přinášíme stručný přehled nejpodstatnějšího.

Co přinesl rozsudek zákazu veřejných zakázek Metrostavu a jeho dceři

Zbytečné soudy ve veřejných zakázkách

Kdo jde k soudu, bývá připraven na to, že jeho spor může dopadnout všelijak. Může vyhrát a může taky prohrát. Ale asi není připraven na to, že celý soud bude k ničemu. Bez ohledu na to, jak soudci pečlivě a kvalitně věc uvážili, rozhodli a odůvodnili, rozsudek se akorát založí do desek. Zbytečné soudy představují další kuriozitu světa veřejných zakázek, kterou bych rád krátce komentoval.

Zbytečné soudy ve veřejných zakázkách