Dotáhli jsme poslední ze série sporů, odstartovaných bláznivou vidinou ČAK, policie a státního zastupitelství, že INDOC podniká neoprávněně. Tentokrát šlo o náhradu škody a újmy. Nalézací soud sice potvrdil, že účelová svévole OČTŘ hraničila se šikanou a přiznal nám o dost vyšší zadostiučinění, nicméně odvolací soudci se pokorně přihrbili a s bohorovnou povýšeností státu výrazně uspořili. Vyšli ze srovnání s 10 let starým případem, kde dotyčný vysoudil jenom sto tisíc, takže pánové z INDOCu dostanou taky sto. Nádavkem srazili zadostiučinění o inflaci, ačkoliv nám ji předchozí soud přisoudil, ať si pánové moc nevyskakují. Opusťte soudní síň a už neotravujte.
Ostentativní despekt ministerstva spravedlnosti
Kdo ustojí nezákonné trestní stíhání a dostane se k pravomocnému rozsudku o své nevině, musí pak znovu sebrat síly a vymlátit ze státu jak náhradu nákladů na svou obhajobu, tak nějaké to zadostiučinění. Sám stát neudělá pro vaši kompenzaci vůbec nic. Takže znovu žádáte, prosíte a žadoníte. A znovu vylezou z děr další státní úředníci, kteří vám budou se zlomyslnou arogancí házet klacky pod nohy a dělat všechno pro to, abyste skončili v lepším případě dokonale otrávení, v horším na psychiatrii. De facto bezostyšně pokračují v tom, co předtím dělali policajti a prokurátoři.
Pro tyhle byrokraty, kteří se vyžívají v bagatelizaci a relativizaci odpovědnost státu za nezákonné trestní stíhání, musí v pekle existovat speciální místo. Neštítí se vůbec ničeho – negují i zcela jasné skutečnosti, jejich stanoviska jsou plná gramatických a faktických chyb, zneužívají každou skulinku práva, aby sprostému osvobozenému uštědřili ještě pár kopanců na rozloučenou.
V našem případě to byli Marko Marjanovič a Jakub Severa z odškodňovacího odboru ministerstva spravedlnosti, kteří dostali naši žádost na starosti. Okázale se na ní vybodli a nechali ji bez reakce hnít 13 měsíců. Se svým nárokem jsme ovšem mohli k soudu teprve ve chvíli, kdy tihle paraziti ukážou svou neochotu cokoliv řešit v plném světle a prošvihnou 6 měsíců. To jsme také udělali.
U soudu to z ministerských rukou převezme Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takže jsme poznali dalšího kovaného brzdiče, tentokráte se jmenoval Martin Cempírek. A opět zuřivě blokoval co se dalo. Ve finále se odvolal proti rozsudku a nestyděl se navrhnout soudu, ať nám stát neplatí vůbec nic. Že prý konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění a s tím si máme vystačit.
Kdybyste chtěli vidět, jak vypadá taková „omluva“ za pokus zničit vám život skrzeva mafii OČTŘ, můžete zde:
Mimochodem, kdyby se někdo divil, kde se berou lidi, jenž mají nulovou důvěru v právní stát, soudy, policii a úřady, tak tímto přístupem se vyrábějí takřka instantně.
Čtvrtinová náhrada nákladů na advokáta
Reálně jsme za obhajobu zaplatili přes půl milionu korun. Kvůli pro stát výhodným pravidlům odškodňování a úsměvnému advokátnímu tarifu jsme ovšem vysoudili pouhých 82.764 Kč. Obecně bývají poměry těchto dvou částek dost špatné. Nám ještě přihoršilo, že neoprávněné podnikání sazebník odměňuje nízkými tresty odnětí svobody. Bohužel zrovna podle nich stanovuje advokátní tarif výši odměny za jeden úkon. Takže vám hrozí devastace kariéry (vzápětí celého života), advokát za vás bojuje v argumentačně složitém právním sporu, ale stát mu zaplatí leda drobky z podlahy, protože přece hrozil trest odnětí svobody jenom dvě léta.
Minimální zadostiučinění
S nemajetkovou újmou, způsobenou nezákonným trestním stíháním, to bylo ještě o chlup zajímavější. Podotýkám, že jsme byli zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy proto, že skutek, pro nějž jsme byli obžalováni, vůbec nebyl trestným činem. Obvodní soud pro Prahu 2 nám přisoudil o hodně menší částky, než jsme žalovali, nicméně celkový dojem jsme získali dobrý. Cítili jsme porozumění naší kauzy a pochopení našich útrap. Odůvodnění rozsudku bylo principiálně konzistentní. Cituji pro zajímavost:
K tíži státu je však nutno přičíst určitou svévoli v postupu OČTŘ hraničí až se šikanou. OČTŘ (policejní orgán a státní zástupce) tvrdošíjně trvaly na svém právním názoru diametrálně odlišném od právního názoru vyjádřeného v předchozích případech prověřování trestních oznámení podaných na žalobce či Mgr. Kukákovou ve skutkově obdobných věcech, aniž by se však na modu operandi podnikatelské činnosti žalobců v mezidobí něčeho změnilo či došlo ke změně právní úpravy, které by takovouto radikální změnu právního názoru odůvodňovaly.
Trvání na tomto (zcela mylném, jak následně konstatovaly soudy obou stupňů) právním názoru, při kterém byla ignorována veškerá argumentace žalobců uplatňovaná v rámci jejich obhajoby konzistentně od počátku trestního řízení, mohlo v žalobcích vyvolávat dojem o účelovosti jejich trestního stíhání či snaze o jejich profesní likvidaci.
V daném směru je pak nutno státu přičíst k tíži, že policejní orgán poskytl detailní informace týkající se žalobců a jejich prověřované a následně stíhané činnosti ČAK bez příslušného zavázání k mlčenlivosti, která pak tyto informace šířila dál. Uvedený postup lze dle názoru soudu připodobnit medializaci přičítatelné státu, když poskytnutí daných informací, navíc ve fázi neveřejného přípravného řízení, nelze přičítat veřejnosti trestního řízení.
Rozsudek Obvodního soudu Praha 2 č. j. 11 C 99/2023-162 z října 2024
Ve stejném duchu bohužel neproběhlo jednání u Městského soudu v Praze. Jak už jsem naznačil v perexu, tamnější soudci snížili náhradu nemajetkové újmy na naprosté minimum. 100 tisíc korun za skoro 4 roky trýznění neoprávněným stíháním je škodolibý výsměch. Jenom výplaty všech poskoků státu a justice, kteří se na nás za tu dobu vyřádili, činily o několik řádů vyšší obnos. A ten si dotyční hezky v kapsičkách odnesli domů.
Pro zajímavost, takhle si vás podají soudy na úplném konci vašeho hořkého vítězství.
Výše poskytovaného zadostiučinění by však měla též odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. S ohledem na vývoj inflace v letech 2017 až 2023, která činila přes 40 %, tak soud shora uvedenou částku navýšil o 40 %.
Rozsudek Obvodního soudu Praha 2 č. j. 11 C 99/2023-162 z října 2024
Odvolací soud se pak neshoduje se soudem I. stupně, že by základní částka odškodnění měla být navýšena o inflaci 40 %
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024 je třeba při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, naopak se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny.
Rozsudek Městského soudu v Praze 12 Co 103/2025 z června 2025
Odvolací soud tedy s gustem aplikoval část myšlenky z judikátu Nejvyššího soudu ohledně valorizace a tuto nám komplet upřel. Byť se judikát Nejvyššího soudu týká průtahů v řízení a nikoliv nezákonného stíhání. Bohužel už nenaplnil zbylou úvahu, zda je částka 100 tis. Kč, ke které se došlo přirovnáním k 10 let starému případu, přiměřená okolnostem i dnes. Městský soud oproti nalézacímu soudu zjevně nehledá důvody proto, jak nezákonně stíhaným osobám poskytnout spravedlivé zadostiučinění, ale spíše jak spravedlivě uškodit všem. Alespoň taková je naše zkušenost.
Každopádně máme tohle dobrodružství komplet za sebou a můžeme se opět s chutí a radostí věnovat problematickým veřejným zakázkám našich klientů. Baví nás to pořád strašně moc! Ahooj :)
Tomáš, Martin a Víťa