Už mě to nebaví ani psát, takže tentokráte pouze telegraficky. Předseda ÚOHS pravomocným rozhodnutím o rozkladu učinil přítrž další soutěži vnitra na zadání obrovské rámcové smlouvy partnerům amerického výrobce Cisco. V článku citace z něj a také odkazy na předchozí kapitoly tohoto příběhu.
Zkraje září spustilo Ministerstvo vnitra další pokus vysoutěžit rámcovou smlouvu, díky níž by 255 zadavatelů mohlo exkluzivně mimo dosah konkurence nakupovat síťové technologie od amerického výrobce Cisco. Děje se tak, přestože loňský pokus o to samé skončil debaklem. Tehdejší snahu vnitra nekompromisně zastavil ÚOHS, když odmítl princip univerzální výjimky ze zákona pro prakticky neomezené nákupy nové techniky bez soutěží. Utrpěli úředníci centrálního nákupu státu (CNS) absolutní ztrátu soudnosti, zábran či pudu sebezáchovy?
Zadavatelé už nemohou spoléhat na hladký průběh tendrů, které napíšou na míru jedné síťové technologii. Léta tiše tolerovaný stav, kdy jiní světoví výrobci neměli chuť ani odvahu na tyto případy poukazovat, definitivně skončil. Přesto se podobné zakázky tu a tam objevují. Doufejme, že jen ze setrvačnosti či neznalosti. Dnešním článkem se pokusím odpomoci alespoň druhému důvodu a dopřeji odbornou publicitu zakázce Univerzity Karlovy, konkrétně fakultám Farmaceutické a Lékařské v Hradci Králové na síťovou infrastrukturu pokračování kampusu MEPHAREDII.
Když jsem začínal s veřejnými zakázkami, bylo prioritním zájmem každého zadavatele dozvědět se, jaké výrobky mu soutěžící nabízí. Zadání tak vypadala a v nabídkách se bez řečí objevovaly typy aut, počítačů, prostě všeho, co kdo zrovna nakupoval. Žádná raketová věda. Jenže to platilo prvních cca 30 let. Nyní v tendrech narážíme na nový trend – explicitní pokyn žádné konkrétnosti neuvádět. Zadavatel si o ně řekne poté, co vybere vítěze, v rámci součinnosti před uzavřením smlouvy. V čem spočívají výhody a nevýhody takového zadávání, popíšu v dnešním příspěvku.
HPE dosáhlo dohody s americkým ministerstvem spravedlnosti a dotáhlo do konce akvizici Juniper Networks. Prestižního výrobce velkých páteřních routerů a přepínačů si zařadilo do sbírky k Arubě, kterou má už deset let. Získalo tak schopnost doručovat zákazníkům kompletní moderní síťový stack. Jaký to bude mít dopad na tuzemské veřejné zakázky, kdo jim doposavad panoval a jak si technologie HPE, Aruba a Juniper stojí v nezávislém srovnání, se pokusím načrtnout v dnešním příspěvku.
Po sedmi! letech dospěla do úspěšného finále kauza, ve které jsme bránili dodavatele personálního informačního systému před nesmyslným požadavkem zadavatele na předložení zdrojových kódů od standardního (též proprietárního či krabicového) software. Náš klient se v jejím průběhu stihl třikrát přejmenovat. Začínali jsme s firmou VEMA, pak Solitea a koncovku hráli za skupinu Seyfor. Celý příběh je zajímavý ve dvou rovinách. Předně svým meritem, když ukázal, že ani pod roušku svaté války s vendor-lockem nelze schovávat drasticky nepřiměřená opatření. Druhak je exemplárním případem toho, co všechno je na českém systému přezkumu veřejných zakázek špatně a jak moc houževnatý musí být dodavatel, aby postupně odrazil nepřízeň zadavatele, pak soutěžního úřadu a nakonec i nižších soudů. Je to procházka peklem, ze které vyjdou živí jen ti nejotrlejší. Takovým v INDOCu podáváme pomocnou ruku.
Dvěma dalším výrobcům zařízení počítačových sítí došla trpělivost s letitým monopolem, který v České republice vytvořilo Ministerstvo vnitra pro americkou firmu CISCO. Jejich stížnosti vedly k prošetření aktuální rámcové soutěže, která měla umožnit dodávky výhradně technologií CISCO několika stovkám organizací státní a místní správy. ÚOHS minulý týden zadávací řízení nepravomocným rozhodnutím zrušil. V precizním odůvodnění objasnil celou řadu souvisejících aspektů, byť samotné do očí bijící jádro pudla žádnou složitou diagnostiku ani výklad nepotřebovalo.
Ministerstvo pro místní rozvoj sundalo rukavice a definitivně překročilo červenou linii. Při zadávání svých vlastních zakázek ztratilo jakékoliv zábrany a jde takříkajíc přes mrtvoly. V naprostém kontrapunktu ke svému postavení, ve kterém by mělo zadávat po bezpečné straně a být ostatním příkladem. Personální politika sekce veřejného investování zvedá obočí mnohých, a to nemluvíme o masivním vyvádění (outsourcingu) strategických a legislativních činností na externisty. A podivnou reformu dozoru se evidentně rozhodli protlačit na sílu jako obskurní experiment proti vůli všech, kteří vědí, o co jde. Z titulku už asi tušíte, že mi s tím došla trpělivost. V článku detailně popisuji proč.
MMR unesla parta šílenců. Zakázky v troskách, personálie v rozvratu a reforma ÚOHS jako nedomyšlený experimentDlouho jsem kauze neúspěšné zakázky na digitalizaci stavebního řízení DSŘ nevěnoval pozornost. Ale když začalo Ministerstvo pro místní rozvoj její nazdar spinovat jako problém s přezkumem veřejných zakázek, zbystřil jsem. Že jako ministerstvu hodila klacek pod nohy nějaká malá firmička? A projekt blokuje neoprávněně? Mezi řádky tam je na sto honů cítit obvinění z kverulanství? Nikoliv, realita je o dost jiná.
S firmičkou z kamrlíku to bylo o dost jinak, než oplakával Bartoš na Twitteru. Ministerstvo dalo tendru na DSŘ ukázkovou bídu
Beznadějná kauza zakázky na personální informační systém Ministerstva dopravy, jejíž přezkum pojal ÚOHS poněkud krátkozrace a soudci jí nadělili nepochopitelný rozsudek, se dočkala zastání u konečné instance tuzemských veřejných zakázek – Nejvyššího správního soudu. Ten nedávno konstatoval důvodnost kasační stížnosti a závěry KSB zrušil pro absenci opory v provedeném dokazování. Výsledek jsme samozřejmě přivítali. Ještě více nás potěšila střízlivost a smělost, se kterou NSS demaskoval tendenční rozhodování senátu 30Af Krajského soudu v Brně.
Uspěli jsme u Nejvyššího správního soudu. Nárokovat po dodavatelích zdrojové kódy standardního software nepůjde tak snadno, jak mysleli na ÚOHS a krajském soudu