Přeskočit na obsah

ÚOHS

ÚOHS utekl reformě přezkumu a hned by zase utahoval šrouby dodavatelům. Májovka téma ignoruje

Antimonopolní úřad připravil novelu zákona o zadávání veřejných zakázek. Kromě jiného má přinést zrychlení a akceptaci prvoinstančních rozhodnutí. Jenže za vznešenými cíli jsou schované pasti a jámy, do kterých mají padat především dodavatelé. Zamýšlené změny sice procházejí meziresortním připomínkovým řízením, ale třeba na Májové konferenci k nim v programu není ani slovo, natož samostatný příspěvek. Úřad se tak vrátil do stylu „děláme si to po svém – debatu netřeba“, který zřejmě jenom na oko opustil kolem roku 2024, když mu teklo do bot. Mrzí mě to odborně i lidsky. V příspěvku 4 největší boty téhle novely.

ÚOHS dal zelenou další etapě metra I. D. INDOC gratuluje vítězům! Ať jde stavba svižněji než soutěž ;)

Těsně před Velikonocemi Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s konečnou platností potvrdil vítěze tendru na pokračování výstavby metra I. D Olbrachtova – Nové Dvory. Stalo se jím konsorcium firem Subterra, HOCHTIEF CZ, HOCHTIEF Infrastructure a BeMo Tunneling. Jeho nabídka byla od počátku vyhodnocována jako nejlepší, ale setrvalé ataky méně úspěšné konkurence natáhly zadávací řízení na téměř 4 roky. Rozhodnutím ÚOHS padla překážka podpisu smlouvy. Je tedy odstartováno a dá se začít stavět.

Zaměstnanec soutěžící firmy jednal za zadavatele. Střet zájmů jako vyšitý? Abyste se nedivili

Příběh loňského léta. Jednací řízení se dvěma účastníky. Ukázalo se, že zaměstnanec jednoho z nich byl na jednání o předběžných nabídkách na straně zadavatele. Ten po upozornění dotyčnou firmu vyloučil pro střet zájmů ze soutěže. Vypadalo to na ostudu jako hrom, ani se moc nečekalo, že vyloučený bude protestovat. Nicméně se stalo, případ doputoval až do Brna a soutěžní úřad vyloučení rozcupoval na kousky. Přečtěte si, co jej k tomu vedlo.

Bouře se přehnala. Chyby, díry a šikana dodavatelů v přezkumu zakázek zůstaly. Bez naděje na zlepšení

V loňském roce jsme zažili dramatický pokus o reformu pravidel přezkumu českých veřejných zakázek. Kromě užitečných změn tlačil i pár revolučních novot, zavánějících silnou pirátskou ideologií. Neměl moc šancí na úspěch a záhy tvrdě narazil. Branži přinesl alespoň jednu pozitivní změnu – o faulech, tendenční legislativě a nutnosti narovnat pravidla dohledu se začalo nahlas mluvit. Jenže euforie rychle uvadla a reálně se nezměnilo vůbec nic. Nadále přetrvává marasmus bez vyhlídek na zlepšení. A tak znovu zvedám prapor, jelikož pár věcí je vážně nutné opravit!

Česko má nejvyšší kauce na světě za přezkum veřejných zakázek. Drtíme jimi dodavatele přes 10 let a jedeme dál

Kauce až 10 milionů korun za podání návrhu na přezkum zakázky u ÚOHS je světový unikát. Nikde v Evropě ani ve světě se tomuto číslu ani vzdáleně nepřibližují. V Česku jde už deset let o standardní součást boje proti nepohodlným a obtěžujícím uchazečům, kteří si chtějí stěžovat (často oprávněně) na závadné veřejné zakázky. Jak se to mohlo stát? Kolik se platí v jiných zemích? A jak je možné, že za tuhle nesmyslnou kauci oroduje i Hospodářská komora nebo Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což jsou spolky, které by měly hájit zájmy dodavatelů? Vítejte v Česku, zemi příběhů!

Zákeřná komplikace jednacího řízení: výhrada nejednat

Dnes to bude, slovy největšího neexistujícího Čecha, tak trochu „Hamlet bez Hamleta“. Neboli jednací řízení bez jednání. Tahle absurdita se může narodit z možnosti zadavatele uplatnit výhradu nejednat o předběžných nabídkách, a zakázku zadat na jejich základě hned. Naoko nevinná podružnost, která ovšem dokáže postavit JŘSU na hlavu.

INDOC doručil Seyforu vítězství. Soud nakonec otočil a požadavek na zdrojový kód krabicového software neaproboval

Po sedmi! letech dospěla do úspěšného finále kauza, ve které jsme bránili dodavatele personálního informačního systému před nesmyslným požadavkem zadavatele na předložení zdrojových kódů od standardního (též proprietárního či krabicového) software. Náš klient se v jejím průběhu stihl třikrát přejmenovat. Začínali jsme s firmou VEMA, pak Solitea a koncovku hráli za skupinu Seyfor. Celý příběh je zajímavý ve dvou rovinách. Předně svým meritem, když ukázal, že ani pod roušku svaté války s vendor-lockem nelze schovávat drasticky nepřiměřená opatření. Druhak je exemplárním případem toho, co všechno je na českém systému přezkumu veřejných zakázek špatně a jak moc houževnatý musí být dodavatel, aby postupně odrazil nepřízeň zadavatele, pak soutěžního úřadu a nakonec i nižších soudů. Je to procházka peklem, ze které vyjdou živí jen ti nejotrlejší. Takovým v INDOCu podáváme pomocnou ruku.

Spory o nesplnění kvalifikace. INDOC nasvítil aktuální téma na červnové konferenci AVZ

S kolegou Martinem Kovaříkem jsme se trochu vyvenčili a při té příležitosti rovnou zkusili demaskovat další z mýtů naší branže. Účastníkům konference Asociace pro veřejné zakázky jsme servírovali příspěvek o tom, jak zavádějící a iluzorní je léta zažitý pohled na kvalifikaci. Tu většina z nás vnímá jako objektivní věc, kterou lze vyhodnotit s jednoznačným výsledkem splněna či nesplněna. Jak už to ve světě veřejných zakázek často bývá, nic nemůže být vzdálenější realitě. Kvalifikace sice končí tímhle binárním výsledkem, ale cesta k němu je spletitým bludištěm, plným subjektivních myšlenkových úvah a nepředvídatelných rozcestí.

ÚOHS trochu nešťastně žongluje s aktivní legitimací dodavatelů

„Jdu na sever… a už jdu na jih.“ Tahle cimrmanovská hláška sedí na přístup ÚOHS při posuzování, zda dodavatel může v zadávacím řízení podávat námitky a následné návrhy proti postupu zadavatele. To se přitom odvíjí od splnění či nesplnění podmínky, zda dodavateli hrozí z kvůli postupu zadavatele v tendru újma. Vypadá to celkem přehledně a jednoduše, ovšem následující dva příběhy ukazují, že všechno se dá zkomplikovat. A že to má svoje následky.

Přelomový rok 2024. Skončila letitá ostrakizace dodavatelů veřejných zakázek. Přispěli k tomu všichni

Jsem v branži čtvrt století. Zažil jsem ten sešup, kdy začaly být problémy a neúspěchy českých veřejných zakázek svalovány převážně na dodavatele. Zejména na ty, kteří byli nespokojeni s kvalitou zadávání a dovolili si lidově řečeno pípnout. Stát, zadavatelé, profesní organizace, všichni tito zpívali víceméně stejnou píseň – dodavatelé jsou nutné zlo, netřeba jim naslouchat, stačí je držet v lati přísností. Časem to dosáhlo podoby celospolečenského narativu. Naděje na změnu prakticky neexistovala. A pak, zcela ve smyslu Havlova citátu „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“ se to stalo. Provedu vás rokem a půl, kdy praskla pomyslná obruč, a všem se začalo lépe dýchat.

Přelomový rok 2024. Skončila letitá ostrakizace dodavatelů veřejných zakázek. Přispěli k tomu všichni