Kovářova kobyla vyhlásila ukázkově omezující zakázku. Paradoxně se týká uveřejňování zakázek

Aktuální zakázka je součástí něčeho, čemu na ministerstvu říkají NIPEZ – Národní infrastruktura pro elektronické zadávání. Pod tenhle buzzword schovávají úplně vše, co se týká státní elektronizace veřejných zakázek: Věstník veřejných zakázek VVZ, Národní elektronický nástroj NEN, nově i tzv. Registr Veřejných zakázek a další komponenty, mezi které patří právě Zveřejňování zakázek a příjem nabídek.

Mnoho částí NIPEZ se časem rozdělilo a některé dokonce MMR buduje dvojmo. Např. přijímat nabídky umí nejenom NEN, ale i další systém, kterého se zrovna týká aktuální zakázka. Pro laickou veřejnost je to hodně nepřehledné území a dobře se v tom nevyznají ani lidé z branže.

Každopádně do tvorby, provozu a rozvoje toho všeho tečou obrovské peníze. Na MMR si to řídí lidé pod náměstkem Pavlem Kryštofem společně s firmou TAF point, která pomáhá s architekturou, projektovým řízením, dokonce i podklady veřejných zakázek. Tradičními dodavateli jsou firmy Tender systems a TESCO SW.

QCM

Tak jako u většiny článků na našem webu, i v tomto případě zakázce věnujeme pozornost díky angažmá našeho klienta. Pomáháme firmě QCM, která je nestorem elektronizace českých veřejných zakázek. Stojí za E-ZAKEM. Dělají digitálního asistenta s umělou inteligencí QLex. Provozují Portál Dodavatele, o kterém se dá bez nadsázky říct, že byl významným vzorem a inspirací pro systém, jehož provoz a rozvoj se ministerstvo nyní pokouší soutěžit. A hlavně pro ministerstvo před časem realizovali významnou část Věstníku veřejných zakázek.

Jde tedy o zkušeného a ve vztahu k zadávané zakázce vysoce relevantního soutěžitele. Přesto je z pohledu úředníků MMR firma QCM těžce „nekvalifikovaná“ k tomu, aby provozovala kus systému NIPEZ. Alespoň podmínky soutěže jsou tak nekompromisně nastavené.

Právě QCM s postupem ministerstva nesouhlasilo a po zamítnutí námitek se obrátilo na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Detaily jsou vidět v podaném návrhu na zahájení správního řízení. Dále je popisuji spíše obrysově.

Kvalifikace

Zjednodušeně řečeno, ministerstvo vzalo stávající systém a kvalifikaci napsalo do posledního detailu podle něj. Všechny parametry vytáhli na maximum a kumulovali do jedné soutěže. Zaklínají se tím, že takhle systém prostě vypadá a nemohou jinak. Ve skutečnosti by samozřejmě mohli. Stačí jenom trochu chtít.

Přitom samotné MMR je prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj (CRR) členem pracovní skupiny pro ICT, organizované Asociací pro veřejné zakázky, která vydala Metodiku Vendor lock-in: únik a předcházení. Ukázkově tak káže vodu a pije víno. V metodikách popisují, jak se vyhnout stavu vendor-lock-in a následně jej ve vlastní veřejné zakázce exemplárním způsobem vytvoří formou maximalizované kvalifikace.

To je přesný opak pro-soutěžního jednání, které by očekávali jak dodavatelé, tak odborná veřejnost od resortu zastávajícího funkci gestora legislativy na úseku veřejného zadávání.

Zveřejňování zakázek jako kritická infrastruktura státu

Samostatnou kapitolou je řazení portálu na uveřejňování veřejných zakázek pod kritickou infrastrukturu státu. Nedá se říct, že zádrhel při zadávání veřejných zakázek ohrožuje fungování naší země, veřejnou bezpečnost, zdravotnictví, energetiku atp. Výpadek služeb NIPEZ na minuty, hodiny, ale ani na celé dny, by rozhodně neměl měřitelné dopady na obyvatelstvo.

Přesto jeho části MMR do této nejvyšší kategorie státního IT pasuje a vzápětí kvůli tomu šponuje kvalifikaci soutěže. Může se přihlásit jen firma, která provozovala významnou službu zařazenou do kategorie kritické infrastruktury státu a má dva lidi s přesně takovou zkušeností.

Srovnání s předchozími zakázkami

Dobře nevyznívá ani srovnání s předchozími zakázkami. Podívali jsme se na několik posledních z let 2019 a 2024, které se týkaly NIPEZu. Ukázalo se, že v minulosti až na výjimky nebyly po účastnících zadávacích řízení ze strany ministerstva tak přísné kvalifikace požadovány. Veškerá zadávací řízení se obešla bez takto specifických požadavků, natož aby kumulovaně uplatňovala všechny naráz.

Vyjádření ministerstva k tomu je utilitárně úřední:

Skutečnost, že zadavatel v předchozích zadávacích řízeních stanovil odlišné požadavky na kvalifikaci, sama o sobě neznamená, že je povinen tyto požadavky automaticky převzít i do nového zadávacího řízení. Potřeby Zadavatele se v čase přirozeně vyvíjejí a mění.

Hra na schovávanou se specifikací HW infrastruktury

Součástí zakázky je i HW infrastruktura, na které má být informační systém provozován. Koneckonců na nějaké infrastruktuře se tak aktuálně děje. Jenže ministerstvo odmítá říct její technické a výkonové parametry. Soutěžící je mají hádat. Odborně tomu říkají „navrhovat“. Je těžko pochopitelné, proč by měly firmy v zakázce na provoz stávajícího ICT systému uhodnout, jaká HW infrastruktura na jeho další provoz bude potřeba.

Ve finále z ministerstva zaznělo, že údaje o HW infrastruktuře dalo do data-roomu, protože se jejich poskytnutím obávají bezpečnostního incidentu. Jenže původně takové informace v data-roomu neměly být. Takže o nich nikdo nevěděl a ani je tam nehledal. Navíc není zřejmé, proč by výkonová a technická specifikace serverů měla tvořit návod, jak do ní proniknout. A pokud tvoří, pak je na bezpečnosti tohoto systému něco fundamentálně špatně. Pokud má zadavatel pocit, že má natolik křehký systém, který je napadnutelný jen na základě informací o množství RAM, procesorů, nebo diskové kapacity, pak má mnohem větší problém, než si uvědomuje.

Mnohem prozaičtější vysvětlení je, že systém je zabezpečený standardními dostatečnými metodami a zadavatel svými manýry jenom komplikuje vstup do zakázky subjektům zvenčí.

Hodnocení týmu podle nejhorších lidí?

Zcela samostatnou kapitolou je záměr ministerstva vyhodnotit předložené nabídky podle kvalitativních schopností realizačního týmu. Opět to nešlo udělat nějak normálně se zdravým rozumem. Ministerští (anebo TAF point?) museli zase vymyslet něco extra. Došli k tomu, že lidi od dodavatelů podrobí písemnému testu (k tomu dále) a že vyhodnotí jenom ty nejhorší z nich. Jakože najdou nejslabší článek řetězu.

Akorát že vůbec. Za prvé tohle o kvalitě týmu vůbec nic neříká. Můžete mít tým, říkejme mu třeba A, s mnoha velmi kvalitními lidmi a jenom jedním hodně špatným. A pak je tým B, plný průměrných mantáků, z nichž nikdo není vysloveně nejhorší. Podle metodiky MMR vyhraje tým B.

Myšlenku hledání nejslabšího článku řetězu ovšem MMR zastřelilo ještě vtipnějším způsobem. Do hodnocení lidí totiž vstupují pouze členové týmu na pozicích architektů. Zbývající role (Projektový manažer, Manažer provozu, Analytik a Specialista veřejných zakázek) nikoliv. Tvrdit, že takovým postupem najdete a vyloučíte nejslabší tým, chce opravdu hodně bujnou fantazii.

Písemný test aneb tak trochu Karlovarská losovačka

Problémy jsou však i se samotným písemným testem. Náš klient pojal podezření, že zadání testu může uniknout dopředu. Nebo může být uzpůsobeno tomu, kdo nakonec podal nabídku. A že kolem něj je potřeba vyjasnit základní pravidla, včetně toho, kdo bude garantem odbornosti takového testu. Aby bylo vše transparentní a důvěryhodné. Koneckonců nikdo nemůže po dodavatelích žádat, aby věnovali čas a úsilí vypracování složitých nabídek, které potom podlehnou nějaké šaškárně à la legendární losování v Karlových Varech.

Zeptali jsme se na všechny tyto věci zadavatele a hádejte jak to dopadlo. Poslali nás en bloc k šípku. Že nám do toho nic není, máme držet pusiny, šoupat nohama a odevzdávat superkvalitní nabídky. Co a jak si s nimi pak provedou, do toho nám nic není.

TAF point znovu na scéně?

Úporná snaha ministerstva zatajit vše kolem testu přirozeně zažehla ještě větší nedůvěru. Podívali jsme se na smlouvy, které mají uzavřené s firmou TAF point a došli k závěru, že by se mohla na písemném testu podílet právě ona. V jedné z nich se píše o pomoci ministerstvu s podobnými úlohami:

Zpracování zadání a návrhu VZ pro projekty rozvoje Národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek (dále jen „NIPEZ“). Zpracování souvisejících podkladů, které jsou vyžadovány ze strany OHA při schvalování projektů. Oponentura architektonických a analytických návrhů dodavatelů projektů. Technický dozor nad vývojem nových, či rozvojem stávajících součástí NIPEZ

Další smlouva dokonce hovoří o tom, že společnost TAF Point bude poskytovat architektonické a analytické služby při provozu, servisu a rozvoji NIPEZ. Její práce se tak přímo kříží s tím, co je soutěženo v aktuální zakázce.

Druhou smlouvu si ministerstvo s firmou TAF point uzavřelo v rámci Dynamického nákupního systému – III. kategorie – ICT poradenské služby v oblasti správy ICT systémů. Pozoruhodné je, že ačkoliv jsou součástí jejího plnění mj. architektonické a analytické služby při provozu, servisu a rozvoji NIPEZ, nebyly na společnost TAF Point při jejím uzavírání kladeny kvalifikační nároky, které by byť jenom vzdáleně dosahovaly nárokům těch aktuálních, uvedených v zadání aktuální zakázky. Kvalifikační požadavky k této III. Kategorii DNS byly velmi tolerantní a neobsahovaly takřka žádné zvýšené nároky.

Rozhodně v nich nebylo nic o agilním vývoji aplikací, zkušenostech s IT systémy zařazenými do kritické infrastruktury státu, technologiích AI, zkušenostech s informačním systémem vyvinutým v technologii Go, zkušenostech s informačními systémy integrující alespoň dva z následujících prvků eGovernmentu ČR přímo, či prostřednictvím resortní/doménové proxy aplikace zapouzdřující jednotlivé prvky – veřejný datový fond, propojený datový fond, základní registry, autentizace prostřednictvím NIA a CAAIS, zkušenostech s provozem informačního systému využívajícího technologii mikroslužeb orchestrovaných s využitím systému Kubernetes.

Přesto firma TAF Point na podkladě tohoto zadávacího řízení získala zakázku na architektonické a analytické služby při provozu, servisu a rozvoji NIPEZ. Vzápětí se sama podílela na přípravě zadávacích podmínek aktuální zakázky (je to v nich vysloveně napsáno), která obsahuje technické kvalifikační požadavky mimořádných nároků v takové kombinaci, že zásadně omezují hospodářskou soutěž.

Reakce MMR

Na námitky reagovali ministerští úředníci po svém. Vše odmítli, nic není pravda, nemohou jinak a jejich podoba soutěže na zakázku je svatá. Takové pojetí se nápadně podobá zakázkám na digitální stavební řízení. I před dvěma lety MMR tvrdošíjně stálo na svém a hrálo vabank do hořkého konce. Většinu tendrů nakonec zrušil ÚOHS a celé to skončilo velkým karambolem. Už tehdy si lidé z branže říkali: sakra, jak je možné, že takovou ostudu dělá zrovna resort, zodpovědný za legislativu veřejných zakázek? Barák, ve kterém sedí jedny z největších kapacit na veřejné zadávání? Úřad, který má smlouvy s nejlepšími advokátními kancelářemi v oboru? Na takové otázky nemáme odpověď dodnes a historie se opakuje velmi rychle.

Kovářova kobyla řehtá navzdory pohledu do zrcadla

Na závěr se vrátím k prvním slovům nadpisu. O kovářově kobyle v něm mluvím ze zřejmých důvodů. Nešťastné zadávání ministerstvem pro místní rozvoj mě však rmoutí z jednoho dalšího důvodu. Takřka na každé oborové konferenci, Májovce organizované soutěžním úřadem nebo letní akci naší Asociace pro veřejné zakázky, se u řečnického pultíku objevují zástupci resortu MMR. A kážou o férovém, pro-soutěžním a hlavně zákonném zadávání…