NSS

Po sedmi! letech dospěla do úspěšného finále kauza, ve které jsme bránili dodavatele personálního informačního systému před nesmyslným požadavkem zadavatele na předložení zdrojových kódů od standardního (též proprietárního či krabicového) software. Náš klient se v jejím průběhu stihl třikrát přejmenovat. Začínali jsme s firmou VEMA, pak Solitea a koncovku hráli za skupinu Seyfor. Celý příběh je zajímavý ve dvou rovinách. Předně svým meritem, když ukázal, že ani pod roušku svaté války s vendor-lockem nelze schovávat drasticky nepřiměřená opatření. Druhak je exemplárním případem toho, co všechno je na českém systému přezkumu veřejných zakázek špatně a jak moc houževnatý musí být dodavatel, aby postupně odrazil nepřízeň zadavatele, pak soutěžního úřadu a nakonec i nižších soudů. Je to procházka peklem, ze které vyjdou živí jen ti nejotrlejší. Takovým v INDOCu podáváme pomocnou ruku.

Beznadějná kauza zakázky na personální informační systém Ministerstva dopravy, jejíž přezkum pojal ÚOHS poněkud krátkozrace a soudci jí nadělili nepochopitelný rozsudek, se dočkala zastání u konečné instance tuzemských veřejných zakázek – Nejvyššího správního soudu. Ten nedávno konstatoval důvodnost kasační stížnosti a závěry KSB zrušil pro absenci opory v provedeném dokazování. Výsledek jsme samozřejmě přivítali. Ještě více nás potěšila střízlivost a smělost, se kterou NSS demaskoval tendenční rozhodování senátu 30Af Krajského soudu v Brně.