Přeskočit na obsah

ÚOHS

Bouře se přehnala. Chyby, díry a šikana dodavatelů v přezkumu zakázek zůstaly. Bez naděje na zlepšení

V loňském roce jsme zažili dramatický pokus o reformu pravidel přezkumu českých veřejných zakázek. Kromě užitečných změn tlačil i pár revolučních novot, zavánějících silnou pirátskou ideologií. Neměl moc šancí na úspěch a záhy tvrdě narazil. Branži přinesl alespoň jednu pozitivní změnu – o faulech, tendenční legislativě a nutnosti narovnat pravidla dohledu se začalo nahlas mluvit. Jenže euforie rychle uvadla a reálně se nezměnilo vůbec nic. Nadále přetrvává marasmus bez vyhlídek na zlepšení. A tak znovu zvedám prapor, jelikož pár věcí je vážně nutné opravit!

Česko má nejvyšší kauce na světě za přezkum veřejných zakázek. Drtíme jimi dodavatele přes 10 let a jedeme dál

Kauce až 10 milionů korun za podání návrhu na přezkum zakázky u ÚOHS je světový unikát. Nikde v Evropě ani ve světě se tomuto číslu ani vzdáleně nepřibližují. V Česku jde už deset let o standardní součást boje proti nepohodlným a obtěžujícím uchazečům, kteří si chtějí stěžovat (často oprávněně) na závadné veřejné zakázky. Jak se to mohlo stát? Kolik se platí v jiných zemích? A jak je možné, že za tuhle nesmyslnou kauci oroduje i Hospodářská komora nebo Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což jsou spolky, které by měly hájit zájmy dodavatelů? Vítejte v Česku, zemi příběhů!

Zákeřná komplikace jednacího řízení: výhrada nejednat

Dnes to bude, slovy největšího neexistujícího Čecha, tak trochu „Hamlet bez Hamleta“. Neboli jednací řízení bez jednání. Tahle absurdita se může narodit z možnosti zadavatele uplatnit výhradu nejednat o předběžných nabídkách, a zakázku zadat na jejich základě hned. Naoko nevinná podružnost, která ovšem dokáže postavit JŘSU na hlavu.

INDOC doručil Seyforu vítězství. Soud nakonec otočil a požadavek na zdrojový kód krabicového software neaproboval

Po sedmi! letech dospěla do úspěšného finále kauza, ve které jsme bránili dodavatele personálního informačního systému před nesmyslným požadavkem zadavatele na předložení zdrojových kódů od standardního (též proprietárního či krabicového) software. Náš klient se v jejím průběhu stihl třikrát přejmenovat. Začínali jsme s firmou VEMA, pak Solitea a koncovku hráli za skupinu Seyfor. Celý příběh je zajímavý ve dvou rovinách. Předně svým meritem, když ukázal, že ani pod roušku svaté války s vendor-lockem nelze schovávat drasticky nepřiměřená opatření. Druhak je exemplárním případem toho, co všechno je na českém systému přezkumu veřejných zakázek špatně a jak moc houževnatý musí být dodavatel, aby postupně odrazil nepřízeň zadavatele, pak soutěžního úřadu a nakonec i nižších soudů. Je to procházka peklem, ze které vyjdou živí jen ti nejotrlejší. Takovým v INDOCu podáváme pomocnou ruku.

Spory o nesplnění kvalifikace. INDOC nasvítil aktuální téma na červnové konferenci AVZ

S kolegou Martinem Kovaříkem jsme se trochu vyvenčili a při té příležitosti rovnou zkusili demaskovat další z mýtů naší branže. Účastníkům konference Asociace pro veřejné zakázky jsme servírovali příspěvek o tom, jak zavádějící a iluzorní je léta zažitý pohled na kvalifikaci. Tu většina z nás vnímá jako objektivní věc, kterou lze vyhodnotit s jednoznačným výsledkem splněna či nesplněna. Jak už to ve světě veřejných zakázek často bývá, nic nemůže být vzdálenější realitě. Kvalifikace sice končí tímhle binárním výsledkem, ale cesta k němu je spletitým bludištěm, plným subjektivních myšlenkových úvah a nepředvídatelných rozcestí.

ÚOHS trochu nešťastně žongluje s aktivní legitimací dodavatelů

„Jdu na sever… a už jdu na jih.“ Tahle cimrmanovská hláška sedí na přístup ÚOHS při posuzování, zda dodavatel může v zadávacím řízení podávat námitky a následné návrhy proti postupu zadavatele. To se přitom odvíjí od splnění či nesplnění podmínky, zda dodavateli hrozí z kvůli postupu zadavatele v tendru újma. Vypadá to celkem přehledně a jednoduše, ovšem následující dva příběhy ukazují, že všechno se dá zkomplikovat. A že to má svoje následky.

Přelomový rok 2024. Skončila letitá ostrakizace dodavatelů veřejných zakázek. Přispěli k tomu všichni

Jsem v branži čtvrt století. Zažil jsem ten sešup, kdy začaly být problémy a neúspěchy českých veřejných zakázek svalovány převážně na dodavatele. Zejména na ty, kteří byli nespokojeni s kvalitou zadávání a dovolili si lidově řečeno pípnout. Stát, zadavatelé, profesní organizace, všichni tito zpívali víceméně stejnou píseň – dodavatelé jsou nutné zlo, netřeba jim naslouchat, stačí je držet v lati přísností. Časem to dosáhlo podoby celospolečenského narativu. Naděje na změnu prakticky neexistovala. A pak, zcela ve smyslu Havlova citátu „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“ se to stalo. Provedu vás rokem a půl, kdy praskla pomyslná obruč, a všem se začalo lépe dýchat.

Přelomový rok 2024. Skončila letitá ostrakizace dodavatelů veřejných zakázek. Přispěli k tomu všichni

Žijeme v době zpochybňování referencí. Proč se to děje? Problémy mají hlavně horizontální sdružení

Scénář, který se opakuje jako přes kopírák. Firma vyhraje zadávací řízení. Zadavatel rozešle oznámení s údaji o tom, jak vítěz splnil požadavky na referenční zakázky, případě jaké reference byly zohledněny při hodnocení zkušenosti jeho pracovníků. Vzápětí přichází atak ze strany neúspěšné konkurence. A drtivou většinou míří právě na referenční zakázky vítěze. Proč? Protože na ně může. Informace o referencích jsou jedny z mála, které dnes od zadavatele získá. Například o tom, zda a jak vítěz hodlá splnit požadovaný předmět plnění a jeho vlastnosti, se totiž nedozví vůbec nic. Zadavatel musí pochybnosti ohledně referencí vypořádat, a tak se objasňuje, doplňuje, znovu posuzuje. Někdy to vítěz ustojí, jindy ne. Druhá varianta se nedávno odehrála při zadávání dopravní zakázky v kauze „Budimex“. Vítěz si zlámal nohy na neuznané referenci realizované v tzv. horizontálním sdružení.

Žijeme v době zpochybňování referencí. Proč se to děje? Problémy mají hlavně horizontální sdružení
CISCO rámcová dohoda smlouva veřejné zakázky ministerstvo vnitra

ÚOHS zrušil 6 miliardovou zakázku.Vnitro ji potřetí vypsalo na míru produktům CISCO (aktualizováno)

Dvěma dalším výrobcům zařízení počítačových sítí došla trpělivost s letitým monopolem, který v České republice vytvořilo Ministerstvo vnitra pro americkou firmu CISCO. Jejich stížnosti vedly k prošetření aktuální rámcové soutěže, která měla umožnit dodávky výhradně technologií CISCO několika stovkám organizací státní a místní správy. ÚOHS minulý týden zadávací řízení nepravomocným rozhodnutím zrušil. V precizním odůvodnění objasnil celou řadu souvisejících aspektů, byť samotné do očí bijící jádro pudla žádnou složitou diagnostiku ani výklad nepotřebovalo.

MMR unesla parta šílenců. Zakázky v troskách, personálie v rozvratu a reforma ÚOHS jako nedomyšlený experiment

Ministerstvo pro místní rozvoj sundalo rukavice a definitivně překročilo červenou linii. Při zadávání svých vlastních zakázek ztratilo jakékoliv zábrany a jde takříkajíc přes mrtvoly. V naprostém kontrapunktu ke svému postavení, ve kterém by mělo zadávat po bezpečné straně a být ostatním příkladem. Personální politika sekce veřejného investování zvedá obočí mnohých, a to nemluvíme o masivním vyvádění (outsourcingu) strategických a legislativních činností na externisty. A podivnou reformu dozoru se evidentně rozhodli protlačit na sílu jako obskurní experiment proti vůli všech, kteří vědí, o co jde. Z titulku už asi tušíte, že mi s tím došla trpělivost. V článku detailně popisuji proč.

MMR unesla parta šílenců. Zakázky v troskách, personálie v rozvratu a reforma ÚOHS jako nedomyšlený experiment