Přeskočit na obsah

ICT

Uspěli jsme u Nejvyššího správního soudu. Nárokovat po dodavatelích zdrojové kódy standardního software nepůjde tak snadno, jak mysleli na ÚOHS a krajském soudu

Beznadějná kauza zakázky na personální informační systém Ministerstva dopravy, jejíž přezkum pojal ÚOHS poněkud krátkozrace a soudci jí nadělili nepochopitelný rozsudek, se dočkala zastání u konečné instance tuzemských veřejných zakázek – Nejvyššího správního soudu. Ten nedávno konstatoval důvodnost kasační stížnosti a závěry KSB zrušil pro absenci opory v provedeném dokazování. Výsledek jsme samozřejmě přivítali. Ještě více nás potěšila střízlivost a smělost, se kterou NSS demaskoval tendenční rozhodování senátu 30Af Krajského soudu v Brně.

Co Ivan Bartoš v Jihlavě neřekl ke snaze ohnout zákon o veřejných zakázkách? Rozebral jsem jeho vystoupení a dopadlo to jako vždy

Pozměňovací návrh vicepremiéra pro digitalizaci je společně s celou novelou zákona o zadávání veřejných zakázek ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou. Přirozeně tak stoupá napětí jeho příznivců ale i odpůrců. Jihlavská konference Magazínu Egovernment nám dala příležitost reagovat na aktuální komentář samotného autora této velmi kontroverzní změny.

Svatá válka proti vendor locku má další oběť. Soud ohnul důkazy, aby podržel ÚOHS v kauze zdrojových kódů proprietárního software

Stát, antimonopolní úřad a nakonec i představitelé justice dovedli svůj urputný boj proti dodavatelům programových aplikací do extrémního konce. Pod rouškou snahy o omezení vendor-lock-in případů si vyšlápli na standardní krabicový software a nutí jeho dodavatele, aby ve veřejných zakázkách odevzdávali kompletní zdrojové kódy. Chtít po světových, ale i místních výrobcích softwaru, ať státu na zlatém podnose vydají intelektuální vlastnictví svých léta vyvíjených aplikací, je naprostý nesmysl. Dokonale naplňuje úsloví o dítěti vylitém i s vaničkou. Přesto se ÚOHS a Krajský soud v Brně pokusili protlačit jeden exemplární případ, u kterého na druhé straně barikády shodou okolností držíme stráž my. Do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je daleko, ovšem už dnes kauzu stíhá zájem mnoha odborníků z branže. A tak jsme se rozhodli poodkrýt její zákulisí a nechat čtenáře nasát trochu nefalšované atmosféry veřejné zakázky, ve které brněnskému krajskému soudu stálo za to nechat padnout oběť nejvyšší – spravedlnost a objektivitu.

Ivan Bartoš, Petr Mlsna, oficiální foto ÚOHS 2022

Bartoš chce kvůli DIA spojit ministerstva v jednoho obřího zadavatele veřejných zakázek. Je to špatně a navíc v rozporu se směrnicí EU

Změnit pár slov v zákoně a dostat na jeden zlatý podnos všechna ministerstva a úřady, které normálně zadávají veřejné zakázky samy za sebe. To je poslední majstrštyk piráta Ivana Bartoše. Ačkoliv je sám šéfem Ministerstva pro místní rozvoj, které letos připravuje velkou novelu veřejného zadávání, protlačuje tenhle parádní kousek separátně vlastním pozměňovacím návrhem. Není za ním nic jiného, než krkolomná snaha umožnit nově vznikající Digitální a informační agentuře (DIA) dodávat jakékoliv služby nebo dodávky na jakékoliv ministerstvo či úřad. Na tomhle nápadu je špatně snad úplně všechno. Teda kromě toho, že je exemplární ukázkou úsloví o cestě do pekel lemované dobrými úmysly.

3x zákaz smlouvy. INDOC je v této disciplíně 100% úspěšný

Zákaz plnění již uzavřené smlouvy je jedním z nejpřísnějších nápravných opatření, které může soutěžní úřad uložit. Kvůli vážným dopadům se takové případy přezkoumávají násobně pečlivěji. Veškerá sranda jde stranou, není zde prostor pro škádlení a obstrukce. V uplynulých letech jsme zastupovali tři poškozené firmy a vždy jsme na zákaz smlouvy dosáhli. INDOC má v této disciplíně 100% úspěšnost. O jaké kauzy šlo? Kde byla korupce a kde byla zakázána koncesní smlouva?

Ministerstvo financí válí. Ohnulo IT zakázku, a když se vše provalilo, zametlo ji pod koberec

Historku jako vystřiženou z raného období veřejných zakázek, kdy se fest kradlo, a výsledky tendrů se lámaly přes koleno bez sebemenšího uzardění, připomíná vyústění soutěže na nového provozovatele IT systému státní pokladny. Hodnotící komise pomocí subjektivních kritérií vytáhla na první místo firmu IBM s výrazně dražší cenou. Udělala při tom ale řadu procesních chyb, a navíc jí utekly pracovní materiály, podle kterých nebyl důvod ostatní nabídky při hodnocení tolik srážet. Měla vyhrát nejlevnější firma, která se pochopitelně začala bránit. Ministerstvo místo nápravy v podobě správného vyhodnocení nechalo celou soutěž zrušit. Ostatní nabídky přišly vniveč, ačkoliv za nimi stojící firmy nic neprovedly. Rušení tendrů v případech, kdy nevyhraje favorizovaná firma, je jedním z nejhorších nešvarů, kterých se mohou zadavatelé veřejných zakázek dopustit.

GFŘ si podalo rozklad. No a co, chtělo by se říct

Zadavatelé si proti nepříznivým rozhodnutím ÚOHS podávají rozklady. Jsou to banální úkony, které se odehrávají dnes a denně. Nikdo nechce dát kůži lacino, notabene, když správní řád odvolání umožňuje. Jenže na věc se dá pohlížet i z úplně jiného úhlu. Pokusím se jej nastínit v aktuálním případu, který rozporuplné okolnosti rozkladů dobře ilustruje.

Generální finanční ředitelství chybovalo v zakázce na personální systém

INDOC úspěšně zastupoval softwarovou společnost VEMA ve sporu o veřejnou zakázku Generálního finančního ředitelství na personální informační systém. Meritem sporu bylo vágní vymezení poptávaného programu, které v kombinaci s hodnocením pouze nejnižší ceny vytvářelo prostor pro neférové soutěžení. Taková podoba veřejné zakázky znamená výhodu pro firmy, které vyhrávají díky podhodnoceným nabídkám, avšak při realizaci zakázky spoléhají na proplácení dodatečných prací. Antimonopolní úřad nyní pochybení zadavatele potvrdil. Nelíbilo se mu, že soutěžní podmínky žádaly předvedení plně funkčního prototypu, od kterého však zadavatel po odevzdání nabídek upustil, když se přišlo na to, že jej zúčastnění dodavatelé nejsou schopni.

Babišovo info o výdajích do ICT nic neřeší. TOP 4 nezodpovězené otázky

Ministerstvo financí zveřejnilo před víkendem souhrnná data o útratách za veřejné zakázky z oblasti ICT. Jsou v nich čísla za samotné ministerstvo, jím řízené organizace i z dalších resortů vedených ministry ANO Bude Líp. Komunita horující za otevřená data tento krok jistě odmění velkým aplausem. Už na druhý pohled je vidět, že jde o prosté součty lidem z branže známých dat, z nichž mnohé musí být podle zákona o veřejných zakázkách publikovány tak jako tak. Nicméně dobře, neznalý čtenář aspoň na jedné stránce vidí, kam jaké peníze jdou. Co už však řečeno nebylo a jaké palčivé otázky tyto hromádky čísel vzbuzují?

MPSV jde podivnými kritérii vstříc stávajícímu dodavateli

Mnoho let čekali dodavatelé z ICT branže na vyhlášení tendrů k informačním systémům ministerstva práce. Doposavad jim, až na nepovedené intermezzo s Fujitsu, Microsoftem a Vítkovicemi, vládla firma OK System. Přes dvě dekády bez jakékoliv soutěže. Jenže podmínky nových veřejných zakázek jsou šité horkou jehlou a hodnotící kritéria dávají najevo, že nikdo nový není vítán. Proč? Copak si na férové nastavení pravidel nemohou dát pozor alespoň na resortu, který nám dopřál jedno z největších fiasek v historii počítačových veřejných zakázek?