Čtete naše články, slýcháte o našem přístupu, úspěších a dokonce tušíte, pro koho pracujeme. No a přestože nemáte malér na spadnutí či jiný důvod nás angažovat do živé věci, rádi byste nasáli trochu naší energie, poznali osobně Tomáše, Martina nebo Víťu a provětrali své myšlení o veřejných zakázkách? Máme řešení akorát pro vás.
Dotáhli jsme poslední ze série sporů, odstartovaných bláznivou vidinou ČAK, policie a státního zastupitelství, že INDOC podniká neoprávněně. Tentokrát šlo o náhradu škody a újmy. Nalézací soud sice potvrdil, že účelová svévole OČTŘ hraničila se šikanou a přiznal nám o dost vyšší zadostiučinění, nicméně odvolací soudci se pokorně přihrbili a s bohorovnou povýšeností státu výrazně uspořili. Vyšli ze srovnání s 10 let starým případem, kde dotyčný vysoudil jenom sto tisíc, takže pánové z INDOCu dostanou taky sto. Nádavkem srazili zadostiučinění o inflaci, ačkoliv nám ji předchozí soud přisoudil, ať si pánové moc nevyskakují. Opusťte soudní síň a už neotravujte.
HPE dosáhlo dohody s americkým ministerstvem spravedlnosti a dotáhlo do konce akvizici Juniper Networks. Prestižního výrobce velkých páteřních routerů a přepínačů si zařadilo do sbírky k Arubě, kterou má už deset let. Získalo tak schopnost doručovat zákazníkům kompletní moderní síťový stack. Jaký to bude mít dopad na tuzemské veřejné zakázky, kdo jim doposavad panoval a jak si technologie HPE, Aruba a Juniper stojí v nezávislém srovnání, se pokusím načrtnout v dnešním příspěvku.
S kolegou Martinem Kovaříkem jsme se trochu vyvenčili a při té příležitosti rovnou zkusili demaskovat další z mýtů naší branže. Účastníkům konference Asociace pro veřejné zakázky jsme servírovali příspěvek o tom, jak zavádějící a iluzorní je léta zažitý pohled na kvalifikaci. Tu většina z nás vnímá jako objektivní věc, kterou lze vyhodnotit s jednoznačným výsledkem splněna či nesplněna. Jak už to ve světě veřejných zakázek často bývá, nic nemůže být vzdálenější realitě. Kvalifikace sice končí tímhle binárním výsledkem, ale cesta k němu je spletitým bludištěm, plným subjektivních myšlenkových úvah a nepředvídatelných rozcestí.
Říká se dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Naše plnoletá slečna za to ovšem stojí. Zkraje ledna jsme vyplnili přihlášku a zaplatili členský poplatek. Vznikla tak příležitost nostalgicky zavzpomínat na tehdejší přípravy. Věřte mi, není větší cringe, než po sobě číst 2 dekády staré e-maily. Aby to nebyla jenom romantika, poodhalím roušku našeho tehdejšího rozkolu. A skončím pár slovy o tom, co od AVZ očekáváme dnes.
INDOC se vrátil do Asociace veřejných zakázek. Před 19 lety ji zakládal
Jsem v branži čtvrt století. Zažil jsem ten sešup, kdy začaly být problémy a neúspěchy českých veřejných zakázek svalovány převážně na dodavatele. Zejména na ty, kteří byli nespokojeni s kvalitou zadávání a dovolili si lidově řečeno pípnout. Stát, zadavatelé, profesní organizace, všichni tito zpívali víceméně stejnou píseň – dodavatelé jsou nutné zlo, netřeba jim naslouchat, stačí je držet v lati přísností. Časem to dosáhlo podoby celospolečenského narativu. Naděje na změnu prakticky neexistovala. A pak, zcela ve smyslu Havlova citátu „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“ se to stalo. Provedu vás rokem a půl, kdy praskla pomyslná obruč, a všem se začalo lépe dýchat.
Přelomový rok 2024. Skončila letitá ostrakizace dodavatelů veřejných zakázek. Přispěli k tomu všichni
Dva roky po osvobozujícím rozsudku, který definitivně ukončil snahy kriminalizovat INDOC osočováním z neoprávněného podnikání, dospěl k podobnému výsledku i náš občanskoprávní spor s Českou advokátní komorou. Ta předtím zneužila přístup do trestního spisu a neodolala pokušení vynést z něj citlivé informace. Ignorujíc presumpci neviny i neveřejnost přípravného řízení, očernila nás v sérii dehonestujících článků na svém webu. Později se obhajovala právem na názor, a omlouvat se jejím funkcionářům vůbec nechtělo. Teď komora prohrála spor a byla k omluvě donucena soudem. Články na jejím webu už dva roky nejsou. Museli je odstranit po vydání předběžného opatření. Připomínáme je na screenshotech jako smutnou ilustraci pojetí důstojnosti a vážnosti profesního stavu ze strany šéfů ČAK.
Advokátní komora prohrála soud a omluvila se INDOC (dokument v článku)
Dostali jsme příležitost zvednout na letošní Májové konferenci ÚOHS téma dodavatelského pohledu na přezkum veřejných zakázek. Dlouhodobě opomíjená pozice těch nejnenáviděnějších účastníků zájezdu, tedy uchazečů, kteří eskalují své stížnosti k brněnskému úřadu, tak dostane zastání přímo v jámě lvové. Kdo mě chcete vidět na vlastní oči, poslechnout si myšlenky, jež byly dlouhou dobu tabu, máte příležitost v půli května v brněnském hotelu Continental.
Pojďte s námi na Májovou konferenci ÚOHS. Budeme tam mluvit o problémech dodavatelů s přezkumem veřejných zakázek
Nešťastně vykopnutá revoluce přezkumu veřejných zakázek zažila minulý týden první férovou debatu všech zúčastněných stran. Kulatý stůl k ožehavému tématu uspořádal poněkud překvapivě časopis Veřejné zakázky. V prostorách Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně jsem dostal příležitost mluvit za stranu dodavatelů a ukončit tak zlozvyk, kdy dohled nad veřejnými zakázkami diskutovali spíše lidé ze světa zadavatelů a úředníků. Atmosféra byla pikantní, ale zároveň milá a vstřícná. Komentář z mého pohledu a galerii fotek od organizátora najdete v příspěvku níže.
Diskusi o reformě přezkumu svolal časopis. Jaká byla a poděkování za ni v mém dnešním příspěvku (galerie na konci)
Ano, toto je naše jediná fotografie ze včera skončené Májové konference k veřejným zakázkám. Oba zezadu a já se vztyčeným ukazováčkem. Ne, neměl jsem kázání. Jenom se hlásím do diskuse. Ta na rozdíl od předchozích let opravdu probíhala. A nebyla pouhým házením hrachu na zeď. Po dlouhé době jsem měl pocit, že mnozí posluchači, ale především zástupci ÚOHS, nejenom slyší, ale i vnímají hlas z druhého břehu. V příspěvku se nahodile vracím k pár věcem, které mě na konferenci zaujaly. Dopřejte si před víkendem trochu odlehčený report z jinak velmi vážné akce.
Peklo zamrzlo, byl jsem na Májové konferenci ÚOHS a přináším dobré zprávy