O dárečku v podobě další nehorázné kauce, kterou musí složit firma dožadující se vydání předběžného opatření soudem, jsem už psal. Dneska bych se rád zastavil u zákonné úpravy propadnutí kauce státu. Na první dobrou by mě nenapadlo hledat v tom problém. Nicméně nedávná kuloární debata s jedním z nejerudovanějších odborníků na veřejné zakázky ukázala, že problém se z toho celkem snadno dá udělat. Protože nedopečená legislativní úprava tomu nahrává.
Otázku kauce řeší § 272b ZZVZ, který nejprve ukládá žalobci povinnost složit s návrhem na předběžné opatření (PO) kauci ve stejné výši jako u ÚOHS (viz článek Zásadní, přesto téměř mrtvá. Předběžná opatření zabíjí drakonická kauce). Bez složení kauce soud návrh na PO bez dalšího odmítne. Co se má s kaucí stát, řeší druhý odstavec dotyčného ustanovení.
Pokud soud žalobu zamítne, kauce připadne státu. V ostatních případech soud kauci vrátí účastníku řízení do 1 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
§ 272b odst. 2 ZZVZ
Jakkoli jsem megapříznivcem úsporného vyjadřování, tady to vzali zákonodárci fakt hopem. Propadnutí kauce navázali pouze na meritorní výsledek žaloby, aniž by zmínili další okolnosti, zejména vydání či nevydání PO. Rigidním výkladem se tak dá dojít k překvapivému závěru, že kauce za PO při zamítnutí propadá státu, i když soud žádné PO nevydal. Jinými slovy, žalující firma zahučí kauci za něco, co vůbec nedostala. A to už druhou, protože první jí propadla v řízení před ÚOHS. Absurdní? Jistě, ale dokážu si představit, že by to některý soudce zkusil.
Podobná legislativní faux pas nemívají šťastné konce. Tady se však do hry poměrně brzy a možná trochu nečekaně dostal Nejvyšší správní soud (NSS). Projednával případ, kdy žalobce nesložil kauci a jeho návrh na PO byl odmítnut. Žalobce to reklamoval u NSS, kde mimo jiné argumentoval tím, že povinnost složit kauci společně s návrhem na vydání předběžného opatření a odmítnutí návrhu při nesložení kauce jsou v rozporu s ústavním pořádkem. NSS kasační stížnost sice zamítl, avšak v odůvodnění rozsudku přehledně vysvětlil aplikaci nedopečeného ustanovení.
[S]ložená kauce propadá státu právě jen v případě zamítnutí žaloby ve věci samé… V ostatních případech soud kauci navrhovateli vrátí postupem podle § 272b odst. 2 věty druhé zákona o zadávání veřejných zakázek… [T]oto ustanovení [je] podle kasačního soudu nutné vykládat extenzivně způsobem, že se vztahuje na všechny ostatní případy rozhodnutí, vyjma zamítnutí žaloby a vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření.
Pakliže stěžovatelka kauci uhradí, soud rozhodne o návrhu na vydání předběžného opatření. Pokud návrh zamítne, nebo odmítne, pak stěžovatelce vrátí složenou kauci podle § 272b odst. 2 věty druhé zákona o zadávání veřejných zakázek. Pokud návrhu vyhoví (předběžné opatření přizná), tak si kauci ponechá a její osud bude záviset na rozhodnutí o žalobě.
rozsudek NSS 1As 63/2024-55
Děravá úprava nakládání s kaucí je účinná už víc než 3 roky, během nichž proběhly další 4 novely ZZVZ. Ani Ministerstvo pro místní rozvoj jako gestor ZZVZ, ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako dozorový orgán se přitom nepokusily vrátit vozík na koleje. I když náprava by mohla být úplně jednoduchá, například: Pokud soud vydal předběžné opatření a žalobu zamítne, kauce připadne státu. Drobná technická novelka. Zda si povolaní nepovšimli, nebo zda je jim to jedno, těžko říct. Každopádně díky za Nejvyšší správní soud, který tuhle potenciálně nebezpečnou skulinu zaplnil smysluplným výkladem.