ÚOHS utekl reformě přezkumu a hned by zase utahoval šrouby dodavatelům. Májovka téma ignoruje

Návrh novely najdete v ODoku. Z něj je vytažená i aktuální podoba textu ZZVZ s vyznačením navrhovaných změn. Článek nemá ambici komplexně věc zhodnotit, popíšu jen ty nejvíce nešťastné změny, které mě při letmém čtení praštily do očí.

1. Povinnost dotazů před námitkami

§ 241
(4) Námitky proti zadávacím podmínkám nelze podat z důvodu jejich nejednoznačnosti nebo nesrozumitelnosti, pokud stěžovatel nepožádal zadavatele o vysvětlení těchto zadávacích podmínek v souladu s § 98 řádně a včas; to neplatí, pokud již bylo na obdobný dotaz jiného dodavatele odpovězeno.

Chápu jak bylo myšleno, bohužel to dopadlo jako vždycky. Podmiňovat námitky proti zadání uplatněním žádostí o vysvětlení je extrémně problematické, a to hned ze dvou důvodů.

Prvním z nich je čas. V zákoně máme letitou mršinu v podobě startu soutěžní lhůty odesláním oznámení do věstníku (tedy nikoliv uveřejněním), což může (a také to dělá) dodavatele připravit o několik dní, než se o zakázce vůbec dozví. Zároveň mají zadavatelé možnost zkrátit lhůtu na podání námitek o celých 72 hodin od konce. To jsou další tři dny pryč. Když si odpočteme 3 pracovní dny, které má zadavatel na poskytnutí odpovědí, dojdeme k tomu, že uplatnění dotazů s následným zpracování námitek se musí odehrát extrémně rychle, takřka ve sprintu. Přitom nároky na námitky jsou značné – musí být konkrétní a úplné, později nelze takřka nic doplňovat. Ostře to kontrastuje s mořem času, které měl na výrobu vadné zadávací dokumentace zadavatel a mnoha měsíci na eventuální prošetřovaní zakázky, které bude mít Úřad (vždyť 60 denní lhůta je jenom pořádková a lze ji snadno podle potřeby překročit). Malý dvorek a krátký řetěz platí ve veřejných zakázkách zpravidla jen pro jednu stranu – dodavatele. A tady tomu není jinak.

Druhým je enormní prostor na výkladové nejasnosti a dohady. Pojmy jako nejednoznačnost a nesrozumitelnost zákon nezná. Zadavatelé jim mohou přisuzovat zcela jiný význam než dodavatelé. Co je pro někoho jednoznačně špatně, může být pro druhého pouze nesrozumitelné. Úřad pak může mít další pohled. Kdo má posoudit, na co se dodavatelé mohou a na co už se musí komplikovaně doptávat? A zadávací podmínky, které budou evidentně nejednoznačné, mohou být posouzeny Úřadem jako zákonné jenom proto, že se někdo dopředu nezeptal (protože to třeba nestihl) a rovnou podal opravný prostředek?

Navíc jde o ukázku typického českého gold-platingu, tedy dělání si zákonů ještě složitějších a krkolomnějších než vyžadují směrnice EU. Ta při dozoru nad veřejnými zakázkami samozřejmě podobné blbosti nevyžaduje.

2. Kauce za podání rozkladu (ale jenom pro dodavatele)

§ 255
(2) Pokud navrhovatel podá rozklad proti rozhodnutí, kterým je skončeno řízení v prvním stupni, je ve lhůtě pro podání rozkladu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 0,3 % z vyměřovacího základu kauce, nejméně však ve výši 15 000 Kč, nejvýše ve výši
3 000 000 Kč.

Tohle je pomyslný vrchol ostentativního a cynického protěžování zadavatelů v našem mizerném systému přezkumu veřejných zakázek. Úřad vytyčí vznešený cíl zvýšení akceptace prvoinstančních rozhodnutí účastníky řízení (v tiskové zprávě se opravdu mluví o účastnících v množném čísle), aby se vzápětí všichni v textu novely dozvěděli, že ti, kdo mají platit kauce za podání rozkladu, jsou zase jenom dodavatelé. Jinými slovy – zvyšovat akceptaci první instance chceme, ale nesmí to zkřivit vlásek zadavatelům. I kdybychom u toho měli vypadat jako idioti, když bezostyšně pošlapeme rovnost stran ve správním řízení a popliváme princip rovnosti zbraní. Prostě nám to stojí za to.

Reálně budou platit kauce za rozklady jenom dodavatelé, kteří podávali původní návrh, protože ve světě úředníků ÚOHS jsou pravě jejich rozklady ty zlé a škodlivé. Zadavatelé si budou podávat rozklady zadara, protože oni přece jenom hájí své rejdy, a to jim nesmíme nijak komplikovat. Jako špatný vtip pak působí drobnost na okraj – další účastníci řízení, třeba mezitím vybraný dodavatel, který tyje z nezákonného postupu zadavatele, mohou podat rozklad také zdarma. Ani na ně se kauce spojená s rozkladem nevztahuje. Tohle je kvalita legislativní práce level devadesátky.

Když už jsme u kaucí jako takových, pozornosti Úřadu zjevně uniká (já vím, že neuniká – mrk mrk), že Česká republika vyžaduje po dodavatelích nejvyšší kauce na světě, a to s obrovským odstupem. Psali jsme o tom již před časem, ale tímhle směrem nikdo nic napravovat a zefektivňovat evidentně nechce.

Česko má nejvyšší kauce na světě za přezkum veřejných zakázek. Drtíme jimi dodavatele přes 10 let a jedeme dál

3. Výše kauce počítaná z předpokládané hodnoty zakázky

§ 255
(3) …Nelze-li postupovat podle věty první, je vyměřovacím základem kauce předpokládaná hodnota veřejné zakázky, rámcové dohody, dynamického nákupního systému, je-li uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele…

Moc nechápu, kam ÚOHS směřuje. Že by jej vážně štvalo, když dodavatelé plní jeho roli a předkládají (s kaucí 100 tis. Kč) ke kontrole veřejné zakázky s vadným zadáním? Něco, co by přirozeně měl a mohl dělat úřad, ovšem nemá na to schopnosti ani kapacitu? Zřejmě jde v očích brněnských o natolik škodlivé jednání, že ho potřebujeme pořádně vosolit a zkomplikovat. Ať si dodavatelé moc nevyskakují. Platit kauci až 10 mil. Kč za zakázku, která je špatně vypsaná a dodavatel ani nemůže podat nabídku, je sice nelogické a hloupé, ale my se nestydíme. A pokud motiv celé věci spočívá v tom, že nemístný přezkum zadání může zadavateli působit obstrukce, pak bych se soustředil spíš na to, proč je přezkum neefektivní resp. natolik byrokratický, že nedovede pustit zákonnou zakázku dostatečně rychle, aby jí nepůsobil nesnáze.

Velmi neférovou situaci ovšem tahle změna vytváří u rámcových dohod a dynamických systémů. Což jsou instituty, které novela pro pořádek explicitně jmenuje, asi aby nebylo pochyb, že se na něco nedopatřením zapomnělo. Předpokládaná hodnota u těchto druhů zakázek je přitom maximálním limitem finančního objemu, nikoliv konkrétní částkou, na niž si dodavatelé mohou sáhnout. Koneckonců na prováděcí veřejné zakázky není právní nárok. Zadavatelé tak nejsou motivováni k tomu, aby stanovali PHVZ rámcových dohod a DNS přiměřeně. Spíše naopak – jejich cílem je vytvořit si velkou rezervu, kterou mohou nebo nemusí vyčerpat. Nakonec platí, že PHVZ je stanovena pro celou veřejnou zakázku, o kterou se ovšem bude dělit mnohem více dodavatelů. Většina rámcových dohod a DNS má totiž vícero účastníků. Kauci ovšem zaplatí navrhovatel z celku pro všechny.

Tenhle stát by zasloužil, aby se dodavatelé na stížnosti proti rámcovým dohodám a DNS vybodli úplně a začaly tak procházet všemožné hrůzy, o které se zadavatelé pokouší. Mimochodem několik předchozích rámcových dohod ekvivalentních té nezákonné, na kterou odkazuji, prošlo právě proto, že k nim nikdo návrh na přezkum nepodal a ÚOHS je pochopitelně sám neodchytil. To se líbí? Takhle to, milý úřade, opravdu chceš?

4. Koncentrace rozkladů – zákaz doplnit nebo rozšířit argumentaci

§ 262
(3) Nejde-li o řízení o přestupku, z podaného rozkladu musí být patrné, v čem je spatřován rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo; k odstranění tohoto nedostatku se nevyzývá. K doplnění nebo rozšíření rozkladu po lhůtě pro jeho podání se nepřihlíží.

Nemám problém se zákazem blanketních rozkladů. Byť třeba ÚOHS samotný se blanketních kasačních stížností k Nejvyššímu správnímu soudu vůbec neštítí. Rád bych ovšem měl možnost doplňovat a rozšiřovat argumentaci třeba podle toho, na co narazím v rozkladovém správním spise.

Jak to bylo v uplynulých letech s celkovou reformou přezkumné legislativy si můžete připomenout v našich příspěvcích.