Stát, antimonopolní úřad a nakonec i představitelé justice dovedli svůj urputný boj proti dodavatelům programových aplikací do extrémního konce. Pod rouškou snahy o omezení vendor-lock-in případů si vyšlápli na standardní krabicový software a nutí jeho dodavatele, aby ve veřejných zakázkách odevzdávali kompletní zdrojové kódy. Chtít po světových, ale i místních výrobcích softwaru, ať státu na zlatém podnose vydají intelektuální vlastnictví svých léta vyvíjených aplikací, je naprostý nesmysl. Dokonale naplňuje úsloví o dítěti vylitém i s vaničkou. Přesto se ÚOHS a Krajský soud v Brně pokusili protlačit jeden exemplární případ, u kterého na druhé straně barikády shodou okolností držíme stráž my. Do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je daleko, ovšem už dnes kauzu stíhá zájem mnoha odborníků z branže. A tak jsme se rozhodli poodkrýt její zákulisí a nechat čtenáře nasát trochu nefalšované atmosféry veřejné zakázky, ve které brněnskému krajskému soudu stálo za to nechat padnout oběť nejvyšší – spravedlnost a objektivitu.