Prostředí veřejných zakázek dokázalo ukázkově zmrzačit i jinak dobře fungující věc jako jsou elektronické aukce. Zákon totiž dovoluje jejich ukončení pevným počtem kol ve fixním čase. Tohle nenápadné administrativní pravidlo dokonale obrací naruby základní princip aukce, kdy můžete odhazovat a reagovat na konkurenci, dokud chcete. Jak to tedy (ne)funguje ve veřejných zakázkách?
Při přípravě novely zákona o zadávání veřejných zakázek se hezky ukázala nepředvídatelnost, se kterou Ministerstvo pro místní rozvoj zohledňuje rozsudky Soudního dvora Evropské unie. Jako na potvoru se do zákona protlačila věc, která škodí dodavatelům a naopak povinnosti, které padají na bedra zadavatelů, a soutěžení by rozhodně pomohly, si zapracování nevysloužily.
Změnit pár slov v zákoně a dostat na jeden zlatý podnos všechna ministerstva a úřady, které normálně zadávají veřejné zakázky samy za sebe. To je poslední majstrštyk piráta Ivana Bartoše. Ačkoliv je sám šéfem Ministerstva pro místní rozvoj, které letos připravuje velkou novelu veřejného zadávání, protlačuje tenhle parádní kousek separátně vlastním pozměňovacím návrhem. Není za ním nic jiného, než krkolomná snaha umožnit nově vznikající Digitální a informační agentuře (DIA) dodávat jakékoliv služby nebo dodávky na jakékoliv ministerstvo či úřad. Na tomhle nápadu je špatně snad úplně všechno. Teda kromě toho, že je exemplární ukázkou úsloví o cestě do pekel lemované dobrými úmysly.
Patří vám několik firem, posíláte je současně do tendrů o veřejné zakázky, zvyšujete šanci na vítězství. Konkurencí jsou jim ostatní hráči na trhu. Tohle doposavad schvaluje i ÚOHS, jelikož firmy ze stejné majetkové skupiny nepovažuje za soutěžitele. Jenže vláda chce, aby tyto firmy prokazovaly, že nespolupracovaly na přípravě nabídek. Jinak budou vyloučené. Všechny. Zní to divně, ale přesně to se schovává v chystané novele zákona. Detail v mém dnešním příspěvku.
Pokus vysoutěžit co největší veřejnou zakázku na služby telekomunikačního operátora se nezdařil Libereckému kraji. Spojení poptávek různých organizací, v tomto případě kraje, měst, obcí a dalších drobných uživatelů jako jsou školy, knihovny a muzea, většinou přináší více škody než užitku. Takové zakázky jsou příliš rozsáhlé, komplikované a trpí krkolomnou snahou sjednotit leckdy nesourodé požadavky všech zúčastněných. Rapidně tak klesá šance na úspěšný výsledek. Tu libereckou právě dnes zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zatím nepravomocně, ovšem z poměrně vážných důvodů. Jaké to byly, a proč zadavatel neopravil chyby již v průběhu tendru?
Je to zhruba rok, co se soudy vypořádaly se zlozvykem antimonopolního úřadu, jenž svévolně zužuje obsah správních spisů vznikajících při přezkumu veřejných zakázek. Přesto (nebo právě proto?) se ve vládní novele zákona o zadávání objevuje paragraf, díky kterému v této praxi bude moci pokračovat. Smysl i text navrhovaného ustanovení zákona jde přímo proti aktuální judikatuře.
Loňská epizoda Petra Mlsny, který nepěkně mluvil o předběžných opatřeních brněnského krajského soudu, má očekávané rozuzlení. Poslanci na sklonku září předložili změnu zákona, která by dodavatele nespokojené s výsledky práce ÚOHS přinutila skládat další obří finanční částky. Tedy pokud by chtěli žalovat u soudu a požádali o vydání předběžného opatření. Bez takového opatření však celý přezkum soudem ztrácí smysl. ÚOHS prošetřování zakázky zastaví, ať padne jakýkoliv rozsudek. Přečtěte si, co přesně Mlsna řekl, jak vysoké kauce budou, zda je praxe soudu něčím špatná a proč předběžná opatření předsedovi úřadu tolik vadí?
Když jsme v roce 2002 vylétali z pohodlného hnízdečka organizace soutěží pro zadavatele, zdaleka jsme netušili, jak velké dobrodružství to bude. Žili jsme v naivní představě, že bojovat o zakázky v gardu dodavatelů bude sice větší dřina za méně peněz, ale zato budeme klidně spát a vážit si sami sebe. Pod rukama se nám ovšem odvinul příběh krapet barvitější.
Zásadní nárůst cen energií, materiálů i samotných prací je už nějakou dobu tady a nelze se tvářit, že to tak není. Jak se s tím porovnat ve veřejných zakázkách, ať už připravovaných či běžících? Především je nezbytná spolupráce všech zúčastněných. Zadavatel nemůže strkat hlavu do písku a tvářit se, že splnění zakázky je jen problém vybraného dodavatele. Pokud to bude dělat, jednoho dne možná zjistí, že jeho mobilní telefony netelefonují, nebo že se na rozdělané stavbě nic neděje. Ne proto, že by dodavatel byl zlý, ale proto, že vývoj cen na trhu mu objektivně neumožňuje v plnění pokračovat, aniž by se ekonomicky zlikvidoval.
Zdá se vám titulek přehnaný? Věřte, že realita našich posledních tří let byla ještě děsivější. Ukázkově zakleknuti bojovali jsme o přežití našeho podnikání. A jak už to s námi bývá, má tenhle příběh všechno. Úřednickou mstu, šlendrián policie, bezohlednost ctihodné profesní komory, státního zástupce servilního vrchnosti, ale i soudy, co neztratily zdravý rozum a odvahu rozhodovat férově.