Přeskočit na obsah

ZZVZ

Zásadní, přesto téměř mrtvá. Předběžná opatření zabíjí drakonická kauce

V létě 2023 dostaly firmy soutěžící o veřejné zakázky další nepěknou nadílku. Jakoby nestačilo, že za přezkum zakázek soutěžním úřadem platíme nejvyšší kauce na světě. Zákonodárci vymysleli další brutální kauci pro ty, kdo žalují rozhodnutí ÚOHS a chtějí od soudu předběžné opatření. Zajímali jsme se u Krajského soudu v Brně, jak předběžná opatření „podmazaná“ tučnou kaucí přispívají k narovnávání faulů spáchaných v zadávacím procesu. Krátká odpověď zní: NIJAK!

Zaměstnanec soutěžící firmy jednal za zadavatele. Střet zájmů jako vyšitý? Abyste se nedivili

Příběh loňského léta. Jednací řízení se dvěma účastníky. Ukázalo se, že zaměstnanec jednoho z nich byl na jednání o předběžných nabídkách na straně zadavatele. Ten po upozornění dotyčnou firmu vyloučil pro střet zájmů ze soutěže. Vypadalo to na ostudu jako hrom, ani se moc nečekalo, že vyloučený bude protestovat. Nicméně se stalo, případ doputoval až do Brna a soutěžní úřad vyloučení rozcupoval na kousky. Přečtěte si, co jej k tomu vedlo.

Bouře se přehnala. Chyby, díry a šikana dodavatelů v přezkumu zakázek zůstaly. Bez naděje na zlepšení

V loňském roce jsme zažili dramatický pokus o reformu pravidel přezkumu českých veřejných zakázek. Kromě užitečných změn tlačil i pár revolučních novot, zavánějících silnou pirátskou ideologií. Neměl moc šancí na úspěch a záhy tvrdě narazil. Branži přinesl alespoň jednu pozitivní změnu – o faulech, tendenční legislativě a nutnosti narovnat pravidla dohledu se začalo nahlas mluvit. Jenže euforie rychle uvadla a reálně se nezměnilo vůbec nic. Nadále přetrvává marasmus bez vyhlídek na zlepšení. A tak znovu zvedám prapor, jelikož pár věcí je vážně nutné opravit!

Česko má nejvyšší kauce na světě za přezkum veřejných zakázek. Drtíme jimi dodavatele přes 10 let a jedeme dál

Kauce až 10 milionů korun za podání návrhu na přezkum zakázky u ÚOHS je světový unikát. Nikde v Evropě ani ve světě se tomuto číslu ani vzdáleně nepřibližují. V Česku jde už deset let o standardní součást boje proti nepohodlným a obtěžujícím uchazečům, kteří si chtějí stěžovat (často oprávněně) na závadné veřejné zakázky. Jak se to mohlo stát? Kolik se platí v jiných zemích? A jak je možné, že za tuhle nesmyslnou kauci oroduje i Hospodářská komora nebo Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což jsou spolky, které by měly hájit zájmy dodavatelů? Vítejte v Česku, zemi příběhů!

Zákeřná komplikace jednacího řízení: výhrada nejednat

Dnes to bude, slovy největšího neexistujícího Čecha, tak trochu „Hamlet bez Hamleta“. Neboli jednací řízení bez jednání. Tahle absurdita se může narodit z možnosti zadavatele uplatnit výhradu nejednat o předběžných nabídkách, a zakázku zadat na jejich základě hned. Naoko nevinná podružnost, která ovšem dokáže postavit JŘSU na hlavu.

Nová móda: zadavatelé nechtějí vědět, co konkrétně jim dodavatelé nabízí. Jaké jsou pro a proti takových zakázek? AKTUALIZOVÁNO o pohled zadavatelů

Když jsem začínal s veřejnými zakázkami, bylo prioritním zájmem každého zadavatele dozvědět se, jaké výrobky mu soutěžící nabízí. Zadání tak vypadala a v nabídkách se bez řečí objevovaly typy aut, počítačů, prostě všeho, co kdo zrovna nakupoval. Žádná raketová věda. Jenže to platilo prvních cca 30 let. Nyní v tendrech narážíme na nový trend – explicitní pokyn žádné konkrétnosti neuvádět. Zadavatel si o ně řekne poté, co vybere vítěze, v rámci součinnosti před uzavřením smlouvy. V čem spočívají výhody a nevýhody takového zadávání, popíšu v dnešním příspěvku.

ÚOHS trochu nešťastně žongluje s aktivní legitimací dodavatelů

„Jdu na sever… a už jdu na jih.“ Tahle cimrmanovská hláška sedí na přístup ÚOHS při posuzování, zda dodavatel může v zadávacím řízení podávat námitky a následné návrhy proti postupu zadavatele. To se přitom odvíjí od splnění či nesplnění podmínky, zda dodavateli hrozí z kvůli postupu zadavatele v tendru újma. Vypadá to celkem přehledně a jednoduše, ovšem následující dva příběhy ukazují, že všechno se dá zkomplikovat. A že to má svoje následky.

Snadno dostupná historická data zakázek ve Věstníku a na profilech? Jen dobrá vůle, vůbec to není samozřejmé

Data zakázek vyhlášených do října 2016 nedávno v tichosti zmizela. A nikdo si toho ani nevšiml. Přitom to nejsou ani deset let staré soutěže. Trochu si to oťukám, řekl jsem si, a začal gůglovat a telefonovat. Za chvíli jsem vězel v klikaté králičí noře a nestačil se divit. Jak to tedy je s trvanlivostí dat Věstníku veřejných zakázek a profilů zakázek? Ve zkratce úplně na prd. A jako bonus jsem vám zjistil, jak je to se smlouvami v registru smluv – to se budete opravdu divit.

Snadno dostupná historická data zakázek ve Věstníku a na profilech? Jen dobrá vůle, vůbec to není samozřejmé

Dvojí metr veřejných zakázek. Jak funguje propaganda, když poruší zákon zadavatel a když dodavatel?

Všimli jste si někdy, že slýcháváme stížnosti zadavatelů na složitý a náročný zákon o veřejných zakázkách hlavně ve chvílích, kdy se jim něco nepovede? Zato pokaždé, když zaškobrtne dodavatel, je stejný zákon na vyloučení nešťastníka ze soutěže dost dobrý? Nezaznamenal jsem žádné hlasité plédování za práva dodavatelů, kteří dojeli na přísnost zákona.

Dvojí metr veřejných zakázek. Jak funguje propaganda, když poruší zákon zadavatel a když dodavatel?

Tušíte někdo, kam míří legislativa přezkumu veřejných zakázek?

Poslední rok jsem měl oči otevřené a uši nastražené. Jako houba se snažil navnímat postoje a plány kompetentních míst, která mohou legislativně zlepšit mizérii přezkumu tuzemských veřejných zakázek. Tento týden mi došla trpělivost a musí to ven. Jsme pasažéři ve Schrödingerově vlaku, který současně smutně stojí na odstavné koleji a zároveň se kosmickou rychlostí řití do velkého maléru. Mašinfíra sedí v kabině moderního vlaku, ale kočíruje jej jako parovůz.

Tušíte někdo, kam míří legislativa přezkumu veřejných zakázek?